KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Koronavirus nám ukázal, v jak iluzorním světě jsme žili. Zapomeňme na to, že nás někdo bude vodit za ručičku jako dosud, kdy jsme si zvykli na komfort světa bez problémů, bohatě dotovaného. Před Českem i Evropou jsou čtyři velké výzvy, s nimiž je třeba se vypořádat.
Svět má novou variantu koronaviru omikron, o níž zatím nevíme takřka nic, ale to neznamená, že byste si nemohli přečíst hned několik zaručených předpovědí. Určitě jste viděli široce sdílený článek, v němž německý expert hovoří o senzačním vánočním dárku pro lidstvo. A také jste dost možná četli články, že teprve omikron ukáže lidstvu, zač je toho loket. Přemýšlel jsem nad tím, proč lidé podobné články hltají a široce komentují.
Osobně jsem vůči covidu už totálně otupěl a beru jej jako součást světa, který je prostě jiný. To asi tak nějak tušíte všichni, ale schválně si projeďte příspěvky na sociálních sítích. Lidé si kladou otázky „kdy tohle všechno skončí“, média hovoří o odkladu návratu k normálu. Další varianta viru je zkrátka obecně považována za něco, co nám brání v návratu k našemu starému způsobu života. Když píšu tento komentář, z televize zrovna zní otázka moderátorky: „Kdy budeme žít zase jako před pandemií?“. Odpověď je snadná. Nikdy.
Hledání nové Země
Nejde o to, že bychom snad nemohli chodit do hospody jako dřív, že bychom nemohli na koncerty, na fotbal, nemohli cestovat a podobně. V tom nám asi nikdo výrazně bránit nebude, ale všechno bude tak nějak jiné. Skvěle to popisuje ve své poslední knize Portugalec Bruno Maçães. Podle něho lidé na začátku pandemie během období tvrdých lockdownů nastoupili do vesmírné lodi a nyní se snaží nabrat únikovou rychlost, aby mohli přistát na planetě vhodné pro život. Tu nakonec lidstvo najde, ale bude to planeta jiná a Zemi se bude jen vzdáleně podobat.
Možná si ještě vzpomínáte na prognózy některých expertů, kteří tvrdili, že nás čekají znovu takzvaná „roaring twenties“, což je označení pro 20. léta minulého století. V Česku se té dekádě říká „zlatá dvacátá“. To je přirovnání značně zkreslující. Byla to nepochybně doba velkých objevů, velkých společenských změn, ale také velkých otřesů a nezapomínejme, že skončila hospodářskou krizí a následně také ničivou válkou. Tomu samozřejmě předcházelo rozdělení společnosti do takové míry, která neměla obdoby. Nemusíte mít ani velkou představivost, abyste viděli, že současnost má s minulostí řadu společných rysů. Soustřeďme se na ty pozitivní, které představují příležitost.
