KOMENTÁŘ JANA SKOPEČKA | Ekonomické dopady související s pandemií koronaviru budou obrovské. Dnes se nebavíme o tom, zda ekonomika propadne, ale pouze o tom, jak moc hluboký tento propad bude a za jak dlouho se z něj naše, ale i světová ekonomika vzpamatují. Jsem přesvědčen, že hospodářské důsledky budou bohužel vážnější než po poslední finanční a ekonomické krizi let 2008-2009. Nemá dnes žádný smysl brát vážně odhady nejrůznějších mezinárodních institucí hrajících si s odhady poklesu v rámci procentních bodů či dokonce půlbodů. Nikdo to v současnosti není schopen realisticky odhadnout a výsledek bude záležet na délce pandemie a na tom, jak se jednotlivým ekonomikám podaří vrátit k normálnímu životu. To se může navíc mezi jednotlivými státy výrazně lišit.
Co by v takové situaci měly dělat hospodářsko-politické instituce? Především je třeba si uvědomit, že v momentě takto rozsáhlého (exogenního) šoku je jejich rychlá aktivita na místě a nezbytná. To vám dnes podepíší i ekonomové, kteří za normálních okolností volají po minimálních zásazích státu do ekonomiky. Zároveň by ale bylo chybou si namlouvat, že je jakýkoliv typ hospodářské politiky samospásný. Pokud se ekonomika zastaví, lidé nebudou chodit do práce, rozpadnou se odběratelsko-dodavatelské řetězce, žádná sebegeniálnější hospodářská politika to nezvrátí. Můžete v takové chvíli masivně uvolňovat měnové podmínky, či provádět expanzivní fiskální politiku, ale ekonomika bude stát dál. Správný mix hospodářské politiky ale může propad ekonomiky zmírnit, zkrátit čas recese a přinést rychlejší oživení. Dominantně se s tím však musí stejně poprat samotný trh, tedy my všichni.
