V polovině loňského listopadu se oba sešli – předseda Senátu Jaroslav Kubera a britský filosof Roger Scruton. Kubera mu tehdy na pražském Žofíně předával výroční medaili horní komory a měl na jeho počest slavnostní řeč. Tehdy už nemocný filosof, celý poničený chemoterapií a bez vlasů, medaili přijal a přečetl pěknou češtinou projev, o němž tehdy ještě nikdo nevěděl, že jde o testament. Teď během pár dní oba krátce po sobě opustili tento svět. Pro českou pravici je to velká rána.
Scruton i Kubera reprezentovali absolutně odlišné světy, takže není vyloučeno, že kdyby se setkali v soukromí, neměli by si co říct. Kromě humoru, pochopitelně, takže by si nejspíš sdělovali zkušenosti se socialismem včerejška i dneška, který jeden popisoval a druhý pomáhal odbourávat.
Oba přitom byli odlišnými typy lidí. Scruton byl intelektuál a autor více než padesáti vydaných knih z oblastí jako politika, architektura, umění a svět vína. Byl možná vlivnější v bývalém Československu než ve Velké Británii, kde vydával časopis Salisbury Review a publikoval svá díla. Měl schopnost nejen přesně, ale hlavně srozumitelně formulovat principy pravicové politiky a pohledu na svět.
Kubera byl místo toho bytostný praktik. Když v jeho dvaačtyřiceti letech padl komunismus, stal se jedním z těch, o nichž můžeme mluvit jako o budovatelích nového demokratického státu. V prvních letech pracoval na teplické radnici, kde se po volbách v roce 1994 stal primátorem, aby každé další volby dostával více a více hlasů. Podobně jako když v roce 2000 poprvé kandidoval do Senátu a následně svoje křeslo ještě třikrát obhájil, aby před rokem stanul v čele horní komory parlamentu.
