KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Bidenova administrativa ve svých prvních dnech stihla v mnoha oblastech potvrdit, že to s odklonem od Trumpovy politiky myslí vážně. Týká se to i vztahu k Saúdské Arábii, kterou nový prezident v kandidátské debatě demokratů označil za „páriu“ mezinárodního společenství, přestože byla po desetiletí hlavním strategickým partnerem Washingtonu v regionu.
Posun aktuálně potvrzuje pozastavení některých zbrojních kontraktů z konce Trumpovy éry, dojednaných přes odpor většiny Kongresu, a avizované zveřejnění zprávy tajných služeb o zavraždění novináře Džamála Chášukdžího. Trump mimochodem svou první zahraniční cestu podnikl právě do Rijádu. I když Saúdská Arábie kvůli svému bohatství jistě neskončí jako „pária“, její vliv na americkou a blízkovýchodní politiku nyní poklesl, a to i s ohledem na současné ekonomické potíže a propad cen ropy. To zásadně nezmění ani největší ze zahraničí placená lobbistická mašinerie 16 firem s vazbami na republikány i demokraty, kterou si za desítky milionů dolarů Saúdové ve Washingtonu vydržují.
Nový ministr zahraničí Anthony Blinken konkrétně oznámil „přezkoumání“ ke konci Trumpovy vlády narychlo sjednaného kontraktu na dodávku laserem naváděných leteckých bomb, které doposud saúdské letectvo masivně využívalo ve válce v Jemenu a často naprosto bez ohledu na civilisty. V USA vyrobené „chytré střely“ postupně zasáhly přeplněný školní autobus či velké pohřební shromáždění v centru hlavního města San'á. Po řadě podobných incidentů a kvůli systematickému bombardování civilní infrastruktury v oblastech kontrolovaných Hútíji (hlásí se k jedné z odnoží šíitského islámu), se Kongres napříč partajní linií shodl na zastavení americké podpory a prodeje vybraných zbraní, které však prezident Trump ignoroval.
Nová šéfka zpravodajských služeb Avril Haines také při svém kongresovém slyšení potvrdila, že dojde k uvolnění zprávy o vraždě saúdského novináře NYT Džamála Chášukdžího na půdě saúdského konzulátu v Istanbulu v říjnu 2018, jak Kongres po Trumpovi marně požadoval. Vražda je i dle úniků z ní se značnou mírou jistoty připisována korunnímu princi a vládci země Muhammadovi bin Salmánovi, který s předchozí administrativou a zejména s Jaredem Kushnerem navázal velmi blízké vztahy. Jejich vyústěním byla i saúdská podpora Trumpova mírového plánu či normalizace vztahů Izraele s Bahrajnem, jehož vládnoucí rodina je na království finančně a bezpečnostně závislá, nebo osobní jednání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, o jehož pozadí již INFO.CZ informovalo.
Pozici a vliv Saúdské Arábie vůči USA bude v následujících letech oslabovat i další faktor – Bidenův odklon od podpory domácí těžby fosilních paliv a příklon k obnovitelné energetice. Na jednu stranu to oslabí domácí americké producenty ropy z břidlic, a tedy i jejich saúdské konkurenty, na druhou stranu zřejmě klesne politická váha Saúdské Arábie pro USA jako tzv. swing producer, který může nejvíce ovlivňovat světovou cenu, produkci a nepřímo i rentabilitu její těžby přímo v USA.
Byť si Saúdové a další nejen v tomto regionu přejí ústup od ropy co nejvíce oddálit, začínají se připravovat na dlouhodobě nevyhnutelné. Na každoroční velké investorské konferenci v Rijádu tento týden se opět prezentovaly modernizační až futuristické projekty (jako „Neom“) s cílem přilákat velké zahraniční investory. Saúdský ministr energetiky nyní vyhlásil stachanovské cíle přechodu domácí výroby elektřiny na plyn, agresivního rozvoje domácích obnovitelných zdrojů a technologií autonomně řízených aut.
Jak už jsme na INFO.CZ psali, země je po nástupu energetického a všehoschopného třicátníka od roku 2017 v pohybu, který má z pohledu Evropanů a modernizace rozporuplné podoby. Na jedné straně je vize vybudování zcela nových high-tech odvětví s podporou stovek miliard dolarů, opatrné uvolňování rigidních společenských norem a oslabení moci náboženské policie, které trochu zlepšuje i postavení žen. To však doprovází nebývale tvrdá represe kritiky či jen pouze nezávislých názorů a všepřítomný dohled. Saúdská Arábie se pro většinu své mladé populace stala společensky o něco méně rigidní, snížila vysoký počet poprav, ukončila exekuci mladistvých delikventů či z učebnic odstranila nejvýraznější projevy nenávisti k jiným náboženstvím. Na druhou stranu její vězení zaplnily stovky občanů, obviněných z podvracení státu jen proto, že vyjádřily svůj názor. Známá brutální vražda novináře Džamála Chášukdžího na saúdském konzulátě v Istanbulu nebyla jediným případem, speciální komando unášelo či zkoušelo zabít i jiné oponenty v zahraničí. A tyto případy včetně zmiňované vraždy řeší nyní i americké soudy, kde jsou podány obvinění i proti Muhammadu bin Salmánovi.
Příkladem paradoxů současné Saúdské Arábie se stal i případ Ludžajn Haslúlové, dlouholeté aktivistky za práva žen, zatčené krátce před uvolnění zákazu řízení aut v roce 2018 za „podvracení zřízení“. Po dvou letech vězení, kdy byla dle svých vyjádření fyzicky a psychicky týrána, jí v prosinci soud udělil trest pěti a půl roku. Její „předčasné“ propuštění, stejně jako v případě vězňů s americko-saúdským občanstvím, by se mohlo stát „úlitbou“ nové americké administrativě. Korunní princ potřebuje její akceptaci z mnoha důvodů, v neposlední řadě kvůli rivalitě s Íránem. Stejně jako Američané nechtějí v dnešním multipolárním světě s rostoucím vlivem Číny ponechat Saúdskou Arábii mimo svou sféru vlivu či ztratit největší odbytiště pro své zbrojní systémy.
Navzdory centralizaci své moci současný korunní princ nechce ukazovat slabost či ústupnost vůči domácím aktivistům či zahraničním tlakům. Důvodem může být také zhoršující se finanční a sociální situace v království, kde nezaměstnanost dle oficiálních údajů dosahuje 15 procent. Nedávno také vláda zvedla DPH z 5 na 15 procent či omezila některá z četných privilegií svých zaměstnanců. Situaci se snaží řešit uvolněním dalších masivních investic ze státního investičního fondu, který nakupuje i akcie velkých světových firem a globálních technologických lídrů. Tento fond vlastní nyní aktiva ve výši asi 400 miliard dolarů. Na investorské konferenci tento týden korunní princ oznámil, že díky dalšímu prodeji akcií státní ropní společnosti Aramco by měl v roce 2025 dosáhnout hodnoty až bilionu dolarů a většinu z nich investovat do modernizačního plánu „Vize 2030“ a podpory ekonomiky v současné krizi způsobené pádem cen ropy.
Tyto potíže se odrážejí i do politických posunů v regionu. Emiráty usilují o izraelské investice a technologie a také turisty, kteří před vypuknutím další vlny covid-19 již ve větším počtu začali létat do Spojených arabských emirátů. Hmatatelnou změnou je také ukončení tři a půl roku trvající blokády a bojkotu Kataru ze strany Saúdské Arábie a Emirátů, jehož nedosaženým cílem mělo být politické a informační podřízení malého, ale bohatého emirátu (včetně světově známé mediální velmoci Al-Džazíra). Mladý saúdský vládce nyní chápe, že s úbytkem investičního apetitu během světové ekonomické krize a zejména propadem cen ropy není možné dělat buldozerovou diplomacii jako doposud, byť hlavní konfliktní body s Katarem nadále zůstávají. Pokud chce svou zemi více zatraktivnit, aby přilákal zahraniční a udržel regionální investory a mozky pro realizaci svých neskonale ambiciózních vizí, musí naopak odstraňovat zbytečné bariéry ve vlastní zemi i se sousedy. Jak největší arabská ekonomika, zatím zcela závislá na ropě, zvládne jím naordinovanou modernizaci, ovlivní nejen její roli v regionu, ale především její vnitřní stabilitu. Finanční polštář z ropných příjmů, který má dle představ korunního prince umožnit tento odvážný skok do „nového věku“, je každopádně nyní o kus menší, než ještě před rokem předpokládal.
