KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Souhrou okolností a skoro až symbolicky vstoupí nový film legendární Agnieszky Holland Šarlatán do českých kin zítra, tedy 20. srpna, den před smutným výročím sovětské okupace Československa. Polská režisérka nabízí v příběhu léčitele Jana Mikoláška podle svých slov „obraz 20. století“ a bohatě čerpá z vlastní historické zkušenosti. Vykresluje totalitní režim a jeho základní mechanismy, opírající se rovněž o zinscenované justiční kauzy, faktickou neexistenci práva a absurdní postihování politických odpůrců. Šarlatán tehdejší hrůzy zprostředkovává velmi osobně, režisérka totiž byla sama v komunistickém Československu vězněna. Svým způsobem a mimoděk tak odpovídá rovněž historikovi Michalovi Pullmannovi a podobným intelektuálům a jejich úvahám o demokratizačních prvcích totality.
Léčitel Jan Mikolášek, jehož předobrazem je skutečná historická postava, chce jenom léčit. Díky svému snad až zázračnému daru bezchybné diagnózy a dokonalé znalosti bylin, má nad lidmi moc. Komunistům ale nezapadá do prověřených škatulek. Stojí mimo systém, a tak je pro systém v jeho pokřiveném vnímání nebezpečný.
Navíc je homosexuál, což je v Československu 50. let, stejně jako před tím v Protektorátu Čechy a Morava, trestné. Poté, co zemře jeho velký ochránce, prezident Antonín Zápotocký, kterého Mikolášek podobně jako dříve Hanu Benešovou, Olgu Scheinpfugovou či prominentní nacisty léčil, skončí ve vězení. A to překvapivě za údajnou otravu dvou komunistických funkcionářů, dnešním slovníkem takřka za terorismus.
„Současnost se rychle mění,“ vysvětlovala Agnieszka Holland na pondělní tiskové konferenci, proč sahá po historických látkách a interpretuje 20. století. Minulost podle ní funguje jako zrcadlo, které nám ukazuje, kde jsme, kam směřujeme a kam bychom se dostávat neměli. Komunistické zločiny jsou navíc podle ní v „globálním myšlení“ zapomenuty a je tak třeba je připomínat, což právě v Šarlatánovi dělá.
