KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Nemůžeme říct, že vláda vysílá nějaké jasné signály. Vysílá všechny signály najednou do všech směrů a v jejím rozhodování aby se pověstné prase vyznalo. Jediné, co se dá říct s určitostí, je to, že rozjela morální hazard a uplácení voličů.
Přišlo tornádo, zničilo domy, obce, životy, odešlo - a co teď? Sedíte tam, místo domova trosky, potřebujete pomoct. Dobrovolníci se jistě počítají, ale nový dům vám nepostaví. Potřebujete nejenom pomoc a podporu, ale potřebujete peníze a asi nemáte na účtu jen tak na nový barák. Takových je jen málo, tak co teď? No, však jste pojištěni, tak vám pojišťovna škodu zaplatí a vy…
Jo aha, vy nejste pojištěni? Dobře, otázka „proč jste se nepojistili?!“ přijde na řadu vzápětí, teď si tedy řekněme, že pokud jste zanedbali „povinnost svéprávného občana“, totiž snažit se postarat sám o sebe, tak vám pomůžou lidi. Ti, co ze soucitu poslali asi miliardu korun. Nepojistili jste se, třeba jste nemohli nebo nestihli nebo… něco, tak přesto nezůstanete sedět v ruinách, protože vám lidi, úplně stejný, jako jste vy, poslali peníze. Nechtějí, abyste seděli v ruinách. Jsou solidární.
No a co stát? Velmi správně, co náš milovaný drahý stát, kterému odevzdáváme půlku toho, co vytvoříme, v daních přímých, nepřímých, spotřebních a jiných?! Klidně si o mně myslete, že jsem nelida, ale já jsem přesvědčen, že stát by se měl v takovém případě postarat o věci, které přináleží státu, potažmo obci. O infrastrukturu, o silnice, o budovy, o pomoc policie, hasičů, armády, lékařů, o pomoc úřadů, o dopravu... zkrátka o věci takříkajíc municipální. A až v poslední řadě, jako poslední sociální či humanitární instance, by se měl postarat o náhradu škod těm, kteří nebyli pojištěni a nedostali třeba nic z darů.
