KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | Na počátku minulého roku, ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, jsem na INFO.CZ psal o plánech Německa více než zdvojnásobit kapacitu plynových elektráren a pozastavil jsem se nad otázkou, jak chtějí dodatečné množství plynu dlouhodobě zajistit a jaké jsou možné geopolitické dopady. Mohlo by se zdát, že po patrně už definitivním, nebo přinejmenším dlouhodobém zastavení dodávek ruského plynu, který představoval v roce 2021 padesát procent německé spotřeby, jsou podobné prognózy definitivně věcí minulosti. Není tomu tak.
Tvrdohlavé odmítání prodloužení provozu jaderných elektráren, nutnost odstavit elektrárny na černé a hnědé uhlí (největší zdroj emisí CO2 v Evropě) pod rostoucím tlakem evropské i německé veřejnosti, nemluvě o cynismu v pohledu na klimatické cíle EU, logicky vede současnou německou vládu k preferenci zemního plynu jakožto záložního zdroje pro na počasí závislé sluneční a větrné elektrárny.
Podle německé vlády investice do plynových elektráren bude mít smysl za předpokladu, že budou vytvořeny odpovídající kapacity LNG (zkapalněného zemního plynu) a ceny se normalizují. Za takový předpoklad by ovšem málokdo dal ruku do ohně – je to spíše politická rétorika než skutečné kritérium rozhodování.
Celkově se očekává, že spotřeba plynu v Německu o něco klesne v důsledku elektrifikace vytápění, ovšem výkon plynových elektráren se téměř zdvojnásobí – z dnešních 32 GW (nárůst skoro o 50 procent oproti roku 2010) na zhruba 55 GW v roce 2030. Cesta Německa se tedy téměř neodchýlila od předkrizových plánů, a to navzdory skutečnosti, že jeho největší dodavatel plynu, Rusko, uzavřelo kohoutek.
Energetická politika je předmětem intenzivních politických debat uvnitř vládní koalice. Liberálové (FDP) prosazují prodloužení provozu tří zbývajících jaderných reaktorů a oživení těch, které byly nedávno odstaveny. Po letech kampaně proti LNG ekologové (Die Grünen) jen těžko přijímají, že jeden z jejich vedoucích představitelů, současný ministr hospodářství Robert Habeck, neúnavně pracuje na zvýšení dodávek LNG a podepisuje dlouhodobé smlouvy o dodávkách na Blízkém východě, v USA i jinde. Odpor k jádru je silnější než skutečný zájem o klima a o snižování emisí.
