KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Po dvou letech covidu jsme si asi těžko mohli představit, že může přijít ještě něco horšího. Teď víme, že zjevně může. Asi bych tady mohl jmenovat řadu problémů, které nás potkaly, ale nesmíme zapomínat, že s děním několik stovek kilometrů na východ od našich hranic se nedá srovnat nic z toho, co zažíváme. Nechci odhadovat, jak bude vypadat rok 2023, ani jak bude vypadat válka na Ukrajině, ale pojďme si shrnout, co se stalo v právě končícím roce a soustřeďme se na to pozitivní.
Evropská unie narazila do zdi a myslím, že bez přehánění můžeme říct, že „díkybohu“. Přestože předchozí americké administrativy upozorňovaly, že starý kontinent dlouhodobě podceňuje vlastní bezpečnost, s evropskými politiky to nic nedělalo. Nadále kolaborovali s nejrůznějšími podivnými režimy, vytvářeli energetickou závislost a obecně podrývali evropskou odolnost. Dá se říct, že podstatná část politik členských států EU byla špatná a přivedla nás do současné situace. Zaznívaly hlasy, které jsme ignorovali. Na to pamatujme především. To, že někdo zastává kritický postoj, neznamená to, že nemůže mít pravdu, byť jeho pravda pro nás může být nekomfortní.
K výše zmíněnému nárazu do zdi by došlo dříve či později. Buďme rádi, že přišel tak brzy, než vadná politika stačila nadělat ještě víc škod. Válka na Ukrajině nám ukázala, že Evropa je na tom s bezpečností skutečně mimořádně špatně, ukázala nám, že podceňovaná část unie měla dlouhé roky pravdu, ukázala nám, že klimatická politika, která se stala pilířem celého společenství, ignoruje realitu i fyzikální zákony. Tohle všechno teď neplatí.
