Nikdy by mě nenapadlo, že během letošního ledna, kdy jsem při sledování vývoje v Číně nakoupil synovi kompletní vybavení pro online výuku a pro celou rodinu jsme s manželkou pořídili respirátory a dezinfekci, se snad poprvé trefím v nějaké prognóze. Pandemie se brzy rozšíří do celého světa. Je třeba přiznat, že moje úvaha byla do značné míry podpořená úvahami majitele Seznamu Iva Lukačoviče, který od začátku upozorňoval, že události z Číny na přelomu 2019 a 2020 budou mít zásadní dopad na celý svět. Tímto mu na dálku děkuji, protože jak známo „kdo je připraven, není překvapen“.
Osobní vzpomínka směřuje k cenné lekci, kterou nám rok 2020 nadělil. Totiž že nikdy nebylo důležitější zajímat se o dění okolo a spojovat ho do určitého kontextu. Nepleťte si tuto situaci s vládními tiskovkami. Ty naopak sledovat nemusíte, což je mimochodem druhé poučení letošního roku – byť poněkud smutné. Je ovšem načase si přiznat, že naše státní správa je neuvěřitelně zaostalá, nepružná a v podstatě vůbec nepatří do 21. století. Přiznávám, že až do letoška jsem si myslel, že jsme na tom lépe. Nejsme. Na druhou stranu buďme rádi, že koronavirus odhalil skutečnou podstatu věcí, protože čím déle bychom se potáceli v představě o vlastní dokonalosti, tím tvrdší náraz reality bychom později ucítili.
Kritici by možná namítli, že Češi opět ukázali, že jsou mistři improvizace a tudíž fungující státní správu nepotřebují. Já jim odpovídám, že jsme mistrnou improvizaci sice několikrát ukázali, ale zároveň je třeba rozhlédnout se kolem sebe. Nejlépe si letos poradily státy a národy, které v improvizaci rozhodně nevynikají. Právě naopak, vynikají přesně nalajnovanými postupy a plány. Pro rok 2021 bych si přál, abychom se dívali přesně tam, kde to takto funguje a nepředstírali snahu s tím, že nakonec nám zadek opět zachrání Německo, protože zkrátka máme štěstí v geografické poloze.
