KOMENTÁŘ JAKUBA ŠTILCE | Finanční analytický úřad nedávno prezentoval, že loni zajistil z podvodných transakcí rekordních 7,55 miliardy korun, což bylo meziročně o 5,4 miliardy více. Realita je ale složitější. Podle nedávné zprávy Rady Evropy je na tom totiž Česká republika s jistou mírou zjednodušení stejně špatně jako zbytek EU. Kontroloři z Moneyvalu vytýkají přetrvávající rezervy v intenzitě a úspěšnosti vyšetřování praní špinavých peněz, nízkou míru dohledu nad soukromým sektorem, stále nepříliš uspokojivé výsledky z hlediska zabavování majetku z trestné činnosti a nedostatečnou koordinaci a přebírání informací mezi veřejnými orgány.
Podle Finančního analytického útvaru (FAÚ) se výrazně zvýšil i počet přijatých oznámení o podezřelých obchodech, a to především kvůli rozšíření okruhu povinně oznamujících subjektů. Na celkovém výsledku státní správy se podle FAÚ rovněž podepsala i těsnější spolupráce se zahraničními finančními zpravodajskými jednotkami a součinnost s Finanční správou, Celní správou, policií a tajnými službami.
Aniž by bylo záměrem polemizovat o výsledcích činnosti orgánů české státní správy, je vhodné je zasadit do kontextu skutečného rozměru problému.
Praní špinavých peněz jako globální problém doby
Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu je celosvětově ročně legalizováno mezi 2 až 5 % globálního ročního HDP, což činí zhruba 2 triliony dolarů (přes 40 trilionů korun). Problematika legalizace výnosů z trestné činnosti přitom významně zasahuje do prostoru EU i České republiky. To je ostatně dobře patrné i z nedávných skandalizujících kauz významných evropských bankovních domů. Ty se týkaly například švýcarské UBS, nizozemské ING, dánské Danske Bank a některých dalších. Zmíněné banky byly viněny z účasti na legalizaci výnosů z trestné činnosti v řádu mnoha desítek až stovek miliard EUR, za což jim byly ukládány taktéž mnohamiliardové pokuty.
