KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Červencový průzkum amerického Cato Institutu zjistil, že se 62 procent Američanů bojí kvůli politickému klimatu v zemi říct, co si skutečně myslí. Víc jich je mezi voliči republikánů, těch je dokonce 77 procent. V poslední době je to už několikátý průzkum potvrzující tento trend i to, že strachu mezi lidmi přibývá. V Česku nemáme taková data k dispozici, bohužel ale vidíme velmi podobné tendence.
Ano, byla to prezidentská kandidátka demokratů Hillary Clintonová, která v posledních volbách nazvala všechny voliče Donalda Trumpa „rasisty, sexisty, homofoby, xenofoby a islamofoby“ a pro jistotu ještě dodala, že jde o „mizery“. Trump ovšem nezůstal pozadu, když ke svým méně přátelským tweetům přidal i výzvy k násilí proti politickým oponentům.
Pokud jde o prezidentské volby, u nás kolektivní nenávist začal v první přímé prezidentské volbě nejvíc šířit tábor prominentů „dobra“ kolem Karla Schwarzenberga. Jemnou uměleckou nuancí to tehdy korunoval režisér Jan Hřebejk, jenž na adresu voličů Miloše Zemana hezky demokraticky řekl, že „rudá a hnědá prasata táhnou populistu Zemana na Hrad“. Od té doby s námi nenávist nejen zůstala, ale ještě zhoustla poté, co do politiky vlétl Andrej Babiš. „Elity“ by měly jeho „jednoduché voliče“ povznést, rozpovídala se nedávno pro server Neovlivní.cz třeba herečka Marta Issová.
A není v tom sama, herci demokracii prostě milují, když zrovna nehrají v normalizačních seriálech. Herecká kolegyně Issové a milovnice všech petic za demokracii Anna Geislerová v rozhovoru pro DVTV řekla, že informovanost voličů ANO v dnešní digitální době není „tak velká jako ta naše“ a že je veřejné dění „možná ani nezajímá“. Podle ní proto za „těmahle lidma“ musí jezdit lépe informovaní lidé jako ona a věci jim vysvětlit tak, „aby je pochopili stejně“. Tedy aby i volili stejně jako ona, což je demokratický ideál Alexandra Lukašenka. Ten má k ruce jen méně idealistické vysvětlovací metody než Geislerová.
