KOMENTÁŘ VOJTĚCHA BEDNÁŘE | Válka na Ukrajině se nevyvíjí, jak si ruské vedení představovalo. Ať už bylo cílem invaze cokoli, výsledkem rozhodně měla být země, která proti dobyvateli nevede povstání. Musel tedy existovat plán pro její pacifikaci. Jak může takový plán vypadat a jaké možnosti Kreml měl?
Podobnou otázkou se obecně zabývali vojevůdci od starověku, systematicky od časů Římské říše. Nepochybuji, že konkrétní plán měli i Rusové. Na dalších řádcích shrnuji, jaké byly jejich možnosti z pohledu sociální mechaniky.
Pokud bylo cílem Ukrajinu – přes 43 milionů obyvatel – ovládnout, ať už viditelně nebo ne, a k dispozici byla armáda o síle asi dvou set tisíc mužů, o které si v Moskvě mysleli, že je špičková a profesionální, měli Rusové na začátku invaze tři hrubé scénáře. Tři možnosti pacifikace obyvatelstva, které lze seřadit následujícím způsobem podle toho, jak (ne)vycházejí:
Prvním, optimistickým, scénářem mohlo být tzv. rychlé nahrazení elity. Pokud by se Rusům povedlo v řádu několika dnů vyměnit celou ukrajinskou vládu za své, dopředu připravené figury, ještě předtím než se mobilizovala armáda a z prezidenta Zelenského se stala světová hvězda, mohli efektivně předejít odporu obyvatel.
Taková dosazená „vláda“ by musela být předem připravena a musela by se skládat z figur, které sami Ukrajinci znají a které současně nejsou příliš kontroverzní. Proklínaný politik by národ vůči Rusům velmi rychle sjednotil, zatímco neutrální by minimálně osobnostně vyvolal i pozitivní sentiment a tedy otupil odpor. Jak dnes víme, toto se rozhodně nepodařilo.
