Neexistuje jasnější příklad, nakolik se Evropská komise vzdaluje lidem, než je současná krize dostupnosti a cen plynu a energie obecně. Píší se 20. léta 21. století, jsme v digitálním věku, průmyslový pokrok sebevědomě označujeme číslovkami jako 4.0 nebo 5.0, do vesmíru létá kdejaká soukromá americká firma, Číňané pohrdají západními automobily a místo toho si vyrábějí svoje a lepší...
A Evropa – kolébka moderní civilizace, industrializace a pokroku – řeší reálnou hrozbu, že v zimě nebudou mít její občané čím topit, pokud nemají kotle na uhlí či dřevo. A zároveň hrozbu druhou, že i kdyby lidé čím topit měli, miliony z nich na to nebudou mít peníze. A co je příčinou? Vypnul nám snad někdo plyn nebo zaútočil na naše elektrárny? Ne. Plyn z Ruska teče podle všeho dohodnutým způsobem, žádný útok se také nekonal. Na současnou situaci nemá vliv ani onen „zlý“ Green Deal, který se komise snaží v evropských zemích coby rámcovou vizi přechodu k šetrnější energetice prosadit.
Příčiny jsou v zásadě dvě. Tou méně významnou je, že lodě se zkapalněným plynem z Ameriky nabraly kurz Asie, protože tam teď za tuto komoditu dostanou víc než v Evropě. Tou řádově významnější je obrovská nejistota, kterou svým chováním a jednáním vnesla Evropská komise na trh s plynem. Její chaotický postup zabalený do hávu boje proti změnám klimatu, kdy vypíná zdroje aniž by je nahrazovaly jiné, způsobil katastrofální zmatek a nejistotu na trzích. Nejen ti malí, ale ani velcí distributoři teď nemají možnost se zajišťovat a nakupovat na delší časové období, aby byli schopni garantovat svým zákazníkům jistotu.
