KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Nikdy bych nevěřil, že se dočkám doby, kdy budeme pranýřovat jednu firmu za druhou, když se rozhodnou podporovat veřejné instituce. Loni jsme tepali Agrofert za podporu plesu Univerzity Karlovy, dnes je kvůli stejné instituci v hledáčku Home Credit. Fascinující je míra pokrytectví, která celou debatu provází. Zatímco dosud jsme volali po tom, aby se miliardáři podělili o své majetky, nyní říkáme, kdo se dělit může a kdo ne.
Kritici tvrdí, že partnerství s Home Creditem ohrožuje pověst univerzity i svobodu samotných akademiků. Důkazem má být odstavec ve smlouvě, že se obě strany nebudou vzájemně poškozovat. Tedy standardní součást řady smluv.
Existují ale hned dva důvody, proč Home Credit čelí zlobě. Nejčastěji se opakuje skutečnost, že poskytuje spotřební úvěry, přičemž jeho kritici mluví o lichvářích. Je to věc, která zaznívá ve veřejné debatě dnes a denně. Stát samozřejmě při nastavování pravidel exekucí selhal, ale selhal v případě exekutorů. Na samotném poskytování půjček není nic špatného a konkrétně Home Credit je neziskovkou Člověk v tísni opakovaně hodnocen jako jeden z nejférovějších poskytovatelů, přestože se v minulosti nevyhnul průšvihům. Ostatně jako všichni poskytovatelé úvěrů na trhu, včetně komerčních bank, u nichž máte účet.
Pokud chceme normálně fungující ekonomiku, bez spotřebních úvěrů to dnes nepůjde. Otvírají lidem cestu k vyšším životním standardům a pomáhají jim překlenout složité situace. Samozřejmě, že Home Credit i všechny banky na trhu pak chtějí svoje peníze zpátky. Je to základní pravidlo kapitalismu. A v tom vězí problém.
