KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Poměrně nedávno se mi po letech dostala do ruky mnohými zatracovaná kniha Václava Klause Modrá nikoli zelená planeta, která vyšla už v roce 2007. Mnozí z vás možná u předchozí věty automaticky přestali číst, ale je až neuvěřitelné, jak se události zachycené v knize po zhruba 13 letech opakují. Samozřejmě, že klimatologové a řada dalších expertů Klausova tvrzení opakovaně vyvracela a možná měli v některých případech pravdu. Chci se nicméně věnovat zajímavější rovině knihy, která je o svobodě (a do značné míry i ekonomice) v atmosféře boje proti klimatické změně. Vzpomeňte si třeba na aktuální nápad pirátů zdanit leteckou dopravu. Abychom byli fér: Není samozřejmě jediný a nejsou to jen tito rebelové české politiky, kdo s podobnými návrhy přichází.
Tyto návrhy spojuje snaha omezovat, ať už ve formě daní či rovnou zákazů. Konzervativci často upozorňují, že to je v podstatě návrat socialismu v kombinaci s ekologickým étosem. Tak jednoduché to ovšem není, ostatně Klaus pro to měl v roce 2007 poměrně výstižný popis. „Ohrožením svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity na konci dvacátého a na počátku dvacátého prvního století přestal být socialismus, ale stala se jím ambiciózní, velmi arogantní a velmi bezskrupulózní ideologie politického hnutí, které začínalo s tématem ochrany životního prostředí, ale které se postupně přeměnilo na s přírodou téměř nesouvisející enviromentalismus,“ píše bývalý prezident.
Do značné míry to souvisí i se zmíněným pirátským nápadem. Ten nenabízí žádné řešení či konstruktivní alternativu, pouze omezuje jeden poměrně podstatný segment ekonomiky a rovněž omezuje svobodu jedince cestovat, protože létání činí méně dostupným. Zarážející je ta arogance. Zatímco socialisté, přestože s nimi mohu v drtivé většině případů nesouhlasit, usilovali o dobro nejvíce ohrožených skupin obyvatelstva na úkor těch nejbohatších, tady se necitlivě míří právě do řad méně majetných.
