KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Možná jste zaznamenali debatu o chystaných pravidlech pro chování veřejnoprávních novinářů na sociálních sítích. Odstartovalo ji zjištění Mediáře, že si poslanec ANO Aleš Juchelka nechal na jaře zpracovat analýzu, jak v podobných případech postupují další země Evropské unie. To samo o sobě není nijak skandální a přiznám se, že mě uklidňuje, když se poslanci rozhodují na základě analýz Parlamentního institutu, než aby tak činili podle hospodských řečí. Přesto se ozývají hlasy, že jde o sofistikovaný způsob, jak lidem ve veřejnoprávním zpravodajství zavřít ústa. Osobně si myslím, že tato teorie je zatraceně daleko od pravdy.
Celkem deset let jsem pracoval v ČTK a odcházel jsem z ní, když sociální sítě téměř ovládly mediální prostor. Vždy platil úzus, že redaktoři agentury nesmí na Facebooku či kdekoliv jinde publikovat své politické názory. Dokonce si pamatuji případ, kdy se jeden ze zaměstnanců pohoršoval na této síti nad chováním prezidenta Václava Klause a byl důrazně upozorněn, že takový příspěvek není v souladu s pravidly agentury a měl by jej co nejdřív smazat. A tak se i stalo a bylo to dobře.
Podobně striktní pravidlo je jedním z důvodů, proč ČTK nečelí prakticky žádné kritice, že její zpravodajství je jakkoliv „ohnuté“ či motivované vlastními názory. Zpravodajové ČTK v sobě mají toto pravidlo tak zažité, že bych se u 90 procent tehdejších kolegů neodvážil tipnout, koho volí. V případě České televize, o kterou jde v této debatě především, to tak úplně neplatí. Stačí si na sociálních sítích projet profily některých redaktorů či publicistů (je jich výrazná menšina) a můžete si udělat poměrně jasnou představu, jak dotyčný uvažuje, která ideologie má jeho sympatie nebo dokážete odhadnout, jakou stranu volí. To je samozřejmě recept na průšvih, protože takový novinář se stane cílem kritiky zastánců opačného názoru a vzápětí je terč z celé televize. Její ideologičtí odpůrci mají okamžitě důvod proč volat po nápravě, což se v praxi rovná snaze zkrotit ČT tak, aby sloužila jejich zájmům.
