KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V posledních letech se mohlo zdát, že ekologický aktivismus je na úbytě. Výrazné projevy nesouhlasu přivazováním se k čemukoliv z veřejného prostoru takřka vymizely. Možná si ještě vzpomenete na falšování medvědích stop v biokoridoru u Jablunkova v Beskydech (2010) či blokování výstavby dálnice D49 kvůli výskytu křečka polního, kvůli kterému dal stát za studii 45 nor dva miliony korun (2014). Od té doby se ovšem ekologický aktivismus výrazně zprofesionalizoval, jak ukazuje dění v posledních měsících. Přivazování nahradili právníci, kteří si nezadají s žádnou lobby.
Když jsme naposledy na INFO.CZ psali o debatě kolem Elektrárny Chvaletice a možné výjimce pro její další provoz, mailové schránky a telefony nám zahltil příval reakcí ekologických aktivistů. Nejsme ovšem sami. Ve hře je vše, co původně patřilo klasické průmyslové, zemědělské či tabákové lobby. Týmy právníků, tisíce nevyžádaných emailů, výroba vzorových stanovisek pro obce či instantní usnesení pro radní jednotlivých obcí. Právě Chvaletice jsou v současnosti největším střetem mezi ekoaktivisty a zástupci průmyslu.
Srovnatelně velkou bitvu vedou ekoaktivisté i v případě zabránění plánovanému rozšíření těžby uhlí na dole Bílina. Při projednávání hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) obdrželo ministerstvo životního prostředí v tomto případě přes 4000 vyjádření. Podstatná část jich byla identická a pocházela z webu www.spoluprotiuhli.cz, který vytvořila organizace Greenpeace. Pokud znáte trošku český právní řád, je vám jasné, že úředníci na každé toto vyjádření musí odpovědět.
