KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V české politice existuje několik jistot. Jednou z nich je hledání vnějšího nepřítele, v jehož roli se dle potřeby střídají Rusové a Číňané podle pravidla „každý chvilku tahá pilku“. Čínští komunisté se aktuálně pohoršují nad chováním pražského magistrátu. Není to nijak překvapivé prohlášení, čínský stát takhle funguje. Pouštění hrozeb je na denním pořádku, my jim ovšem přikládáme důležitost, kterou nemají, protože fungují ve stylu oko za oko, zub za zub. Daleko zajímavější je pozadí celého případu, které jen ukazuje upachtěnost našeho postoje k asijské velmoci.
Protičínská rétorika současné magistrátní koalice je očekávatelná. Zúčastnění žijí v přesvědčení, že jim to pomůže upevnit voličské jádro, získají nepochybně pozitivní reakce některých médií a sklidí potlesk na sociálních sítích. Ve výsledku to však znamená jen to, že den, kdy skutečně něco udělají pro budoucnost Prahy, se zase o něco vzdálil. Tato taktika má i své poražené. Je jím třeba orchestr PKF – Prague Philharmonia, který má s koncertováním v Číně utrum. Vedení orchestru k celé kauze takticky mlčí, ale podle mých zdrojů z ní radost rozhodně nepanuje.
Pro soubor podobného typu je několik koncertů v Číně ročně zajímavým přilepšením. Primátor se snažil rozhořčené filharmoniky uchlácholit tím, že mohou koncertovat na Tchaj-wanu. Asi si dokážete spočítat, že v porovnání obou trhů nevychází malý ostrovní stát zrovna nejlépe, a dokáže si to spočítat i vedení PKF, které se snažilo svoje koncertování do poslední chvíle zachránit.
