KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Měl to být summit lídrů, který ukáže, že Evropská unie je jednotná i během krize způsobené pandemií koronaviru. Místo toho skončil dohady a zklamáním, které již tradičně způsobují názorové i jiné rozdíly mezi severem a jihem evropské sedmadvacítky. A výsledek? Možná ten nejhorší možný. Lídři členských států spolu budou znovu mluvit za dva týdny, což je při současné dynamice celá věčnost.
Přestože existují oblasti, v nichž se premiéři a prezidenti shodují, v té možná nejdůležitější se jejich pohledy významně míjí. Řeč je o takzvaných „korona“ dluhopisech, které by eurozóna využila při minimalizaci škod, jež současná krize bezpochyby zanechá na ekonomice. Nejhůře postižené státy – Španělsko a Itálie – mají dlouhodobě problémy se zadlužeností a eurozóna už je jednou musela zachraňovat. Velmi zjednodušeně řečeno taková situace znamená, že bohatý sever eurozóny doplácí na chudý jih. To se nelíbí především Německu, kde je rozpočtová zodpovědnost silně zakořeněná.
