ANALÝZA KARLA PUČELÍKA | Poslední dobou je téma komunistického uchopení moci dosti frekventované. Objevují se názory, že za konečný výsledek nešťastných únorových dní jsou zodpovědní nekomunističtí ministři, kteří nešikovně podali demisi. Rozhodně ale nelze považovat tento krok za jednou příčinu úspěchu komunistického puče, ať už byl jakkoli nestrategický.
Celý proces byl dost složitý na to, aby se dal shrnout větičkou, že demokratičtí ministři „byli blbí“. Pokud chceme správně pochopit důvody komunistického úspěchu, musíme jít mnohem hlouběji do minulosti. Na následujících řádkách se pokusím stručně nastínit důvody, které mě k těmto závěrům vedou.
Směr určila Moskva
Už v londýnském exilu bylo jasné, že komunisté budou hrát v domácí politice zásadní roli. Někteří politici Edvarda Beneše zrazovali od jeho úmyslu podepsat spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem. Exilový ministr financí Ladislav Karel Feierabend prezidenta opakovaně varoval i před odjezdem do Moskvy, kde mělo na samém konci války dojít k dohodě o podobě nové domácí vlády a potažmo i Národní frontě. Bývalý agrárník správě usuzoval, že hlavní slovo budou mít Sověti.
A taky že měli. Jak jinak si lze vysvětlit, že se předsedou první poválečné vlády stal Zdeněk Fierlinger, s jehož působením ve funkci velvyslance nebyl spokojen ani sám Beneš? Feierabend ve svých pamětech poznamenává, že nebylo vždycky jasné, zda byl Fierlinger československým ambasadorem v Moskvě nebo sovětským vyslancem u československé vlády. Poukazuje rovněž, že Beneš s jeho politickým působením doma nepočítal.
„Lidová demokracie“ bez agrárníků
Už v Londýně se formovalo seskupení Národní fronty. Takzvaná lidová demokracie měla do politického života vpustit jen několik stran, údajně proto, aby se zamezilo stranickým půtkám a politické nestabilitě.
Komunisté byli pro vyloučení agrární strany z Národní fronty, ostatně co jiného se od nich dalo čekat. Před válkou oblíbení agrárníci pro ně představovali mezi venkovským obyvatelstvem silnou konkurenci. Komunisté potřebovali získat větší podporu právě této části obyvatelstva, čemuž uzpůsobili i svůj program. Tehdy ještě chtěli půdu rozdávat, nikoliv brát. Samozřejmě, že jen dočasně.
