KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Možná si ještě pamatujete na debaty, zda se budou opakovat „Roaring Twenties“ (řvoucí dvacítky) z počátku minulého století. Tehdy ve světě skončila pandemie španělské chřipky a nastal divoký rozvoj, který přinesl nejen prosperitu a inovace, ale také velmi nestabilní politickou situaci v mnoha regionech. V loňském roce se zdálo, že s nástupem dalšího kola lockdownů jsou řvoucí dvacítky jen zbožným přáním. Letos to začíná vypadat trochu jinak.
Asi nejenom já mám pocit, že za poslední tři roky jsme zažili věci, které jsme předtím nezažili za 30 let. Dynamika doby je trochu otravná a vůbec se nedivím lidem, kteří se s ní jen těžko psychicky srovnávají. Proto je dobré se občas podívat do historie.
Po 1. světové válce, jak známo, zasáhla svět pandemie španělské chřipky. Z hlediska ekonomického je ovšem zajímavější to, co se stalo poté. Následoval ekonomický propad, který sice neměl dlouhého trvání, ale jen ve Spojených státech se ceny akcií propadly na polovinu a nezaměstnanost vystoupala na 20 procent. V Evropě se po válce rozjela hyperinflace, z nichž ta největší zasáhla Výmarskou republiku. Předpokládám, že někteří z vás mají doma tehdejší bankovky „miliardové“ hodnoty.
Každopádně to byl velmi depresivní start velmi zajímavé éry. Po velmi rozpačitém začátku druhé dekády 20. století přišel rapidní růst a také masivní růst produktivity práce. Nezapomínejme, že se tehdy stále velmi mladé Československo stalo skutečným evropským tygrem, a to jeho politická scéna měla daleko k ideálu.
Snažím se tím říct, že je příliš brzy propadat chmurným představám, kterak inflace a ekonomický ne/růst budou trvat věčně. Stejně tak válka na Ukrajině. Pokusím se vám dát pár důvodů k optimismu, který půjde proti mediálním titulkům a možná ho někdo z vás bude považovat za nemístný.
