Jedna věc je na Ruské invazi na Ukrajinu zajímavá: opakované zprávy o nízké morálce ruských invazních sil. Co mohou znamenat pohledem sociologa? A co mohou znamenat pro další vývoj konfliktu?
Ruský vpád na Ukrajinu má mnoho zvláštností. Z pozice vzdáleného pozorovatele může být obtížné rozlišit, co vše je realita a co už umně vytvořená propaganda, ale zjevné je jedno: sledujeme často se opakující zprávy o nedostatečné morálce a chaosu v řadách ruských vojsk.
Ruská federace pro invazi na Ukrajinu připravila armádu masivních rozměrů. Naplánování a organizace vpádu musely stát značné množství času a úsilí a s ohledem na to, jakou armádou Rusové disponují, mělo by vše z logiky věci směřovat k absolutní profesionalitě. Ta ostatně byla nezbytná s ohledem na minimalizaci civilních ztrát – ne snad proto, že by národ známý rčením „nas mnogo“ byl tak ohleduplný – to už první dny invaze vyvrátily –, ale proto, že pokud je cílem Putina Ukrajinu nepřímo ovládat, nelze toho dosáhnout přes odpor civilního obyvatelstva a ten sílí úměrně se ztrátami.
Praxe vypadá jinak. Západní zdroje (a nejen ony) ukazují opakující se známky neprofesionality na straně ruských vojsk. Odhalují nedostatečnou koordinaci a komunikaci, nefunkční logistický řetězec, zjevnou demotivaci, neprofesionalitu spočívající v zastaralém nebo opotřebovaném vybavení. Sledujeme vojáky, kteří odcházejí z bojiště, končí v zajetí nebo odmítají bojovat, přičemž nejde jen o rekruty a nekvalifikované mužstvo, ale v některých případech i o osádky špičkových, drahých zařízení. Co udělali Rusové špatně? A co z toho můžeme vyvozovat?
