KOMENTÁŘ PETRA STUCHLÍKA | Česká národní banka bude mít nového guvernéra. Ať už jím bude kdokoliv, měl by iniciovat rozsáhlé změny, které tuto zpohodlnělou a do sebe zahleděnou instituci modernizují. ČNB zejména dlouhodobě nezvládá Ústavou stanovený cíl péče o cenovou stabilitu.
Dle článku 98 Ústavy je hlavním cílem činnosti České národní banky „péče o cenovou stabilitu“. Jinými slovy řízení inflace. Ta je velkým tématem přibližně v posledním roce, ale ČNB s tímto úkolem prostřednictvím inflačního cílování bojuje mnohem déle. Sama banka říká: „Inflační cíl je základní kotvou měnové politiky ČNB. Přispívá k udržování cenové stability, usměrňuje inflační očekávání a je jedním z předpokladů pro zdravý ekonomický růst.“
Inflační cíl ČNB od roku 2010 dodnes (!!!) je 2% roční inflace s tolerančním pásmem 1 %. V posledních deseti letech se centrální banka do svého cíle v rámci tolerančního pásma trefila pětkrát. To je 50% úspěšnost, s trochou nadsázky jako kdybyste si hodili mincí.
Inflace v jednotlivých letech
Rok | Inflace v % |
2011 | 1,9 |
2012 | 3,3 |
2013 | 1,4 |
2014 | 0,4 |
2015 | 0,3 |
2016 | 0,7 |
2017 | 2,5 |
2018 | 2,1 |
2019 | 2,8 |
2020 | 3,2 |
2021 | 3,8 |
Zdroj: ČSÚ
Aby se odfiltroval vliv změn různých daní a dalších státních zásahů na ceny, sleduje se takzvaná měnově-politická inflace, která je o tyto vlivy očištěná. Zde výsledek péče o cenovou stabilitu ČNB dopadá ještě hůře, viz tento graf.
Máte pocit, že dobře placení odborníci v ČNB vědí, co dělají? Vzpomínáte, jak končící guvernér každý měsíc posouvá odhady výše inflace a doby, kdy začne klesat? Mimochodem tvrzení z 5. května 2022, že „inflace v průběhu roku 2023“ začne klesat, je velmi naivní. Myslím, že mu nevěří ani pan Rusnok.