Nejčastějším argumentem odpůrců vojenského zásahu USA v Sýrii je tvrzení, že by bombardování či ostřelování odstartovalo válku v zemi nanovo a prohloubilo utrpení běžných Syřanů. Zastánci takového názoru si zjevně nevšimli, že tamní ozbrojený konflikt trvá víceméně se stejnou intenzitou již sedm let a o jeho restartu tedy nemůže být řeč. Navíc je tu skutečnost, že Američané a jejich spojenci nebudou nepochybně primárně útočit na civilní cíle. Jsou to ostatně Rusové a syrské vládní síly, kdo vytrvale shazuje bomby na hlavy Syřanů, aniž by se nad tím někdo ze současných alarmistů byť jen pozastavil.
Zpochybňovat útoky chemickými zbraněmi s odkazem na propagandu je výsměch všem, kdo během několika desítek takových incidentů provedených syrskými vládními silami pod dohledem ruské armády zemřeli. Není pochyb, že propaganda funguje na obou stranách. Holý fakt ovšem také je, že většinu ze zabitých (odhady se pohybují od 300.000 do 500.000 mrtvých) v krvavém konfliktu mají na svědomí syrské vládní síly a jejich spojenci, tedy Rusové a Íránci.
Na vině je z velké části také neschopnost administrativy bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Ten nedokázal do konfliktu dostatečně rozhodně vstoupit a místo toho vyzbrojoval pochybné víceméně teroristické skupiny, které stejně ve válce tahají za kratší konec. Co tato strategie přinesla? Rusové se na Blízkém východě pevně usadili, vybudovali dvě velké vojenské základny a ovlivňují vývoj v regionu, kde si v minulosti ani neškrtli. Írán posílen dohodou s Obamovou administrativou získává strategický koridor vedoucí ke Středozemnímu moři a jeho role rovněž zásadně vzrostla. To vše vedlo jen k vytvoření dalšího nebezpečí pro našeho klíčového spojence v oblasti, kterým je Izrael.
