Na začátku června Ukrajina zahájila dlouho očekávanou ofenzivu. Ofenzivu, od které se čeká alespoň dílčí porážka Rusů a významné teritoriální zisky. Po dvou měsících je čas na několik postřehů, které se – sportovní terminologií řečeno – vztahují právě k prvnímu poločasu utkání.
Občas slýcháme, že o dobyté území ani tak nejde…
O území samozřejmě jde v první řadě! Vždyť co jiného má Ukrajina chtít než získat zpět své území? Územní zisky jsou ale dlouhodobým hlediskem a v krátkodobém horizontu mohou být důležitější jiné indikátory.
Na mysli mám třeba poměr zničené techniky, schopnost přetnout klíčové zásobovací linie protivníka, příležitost vyřadit obranné pozice na geograficky výhodném místě a tak dále. Všechny tyto kroky ale nakonec musí vést k tomu, že protivník okupované území opustí.
Na konci dne – v našem případě zhruba na konci září – půjde o to, kolik území se Ukrajincům podaří osvobodit. Pokud to budou jen stovky kilometrů čtverečních bez jediného alespoň trochu významnějšího města jako Tokmak (případně Bachmut), bylo by to fiasko. Pokud by naopak Ukrajinci získali desetitisíce kilometrů čtverečních včetně měst jako Melitopol či Berďansk, jistě bychom mluvili o mimořádném úspěchu.
Na začátku „druhého poločasu“ jsme na necelých 300 kilometrech čtverečních, přičemž penetrace obrany je prozatím poměrně mělká – asi 5–10 kilometrů oproti výchozímu stavu na hlavních směrech. A to do této hloubky započítávám i to, co by šlo spíše nazvat jako předsunuté nárazníkové pásmo ruské obrany.
Lehce mi na mysli vytanou nedávná slova prezidenta Petra Pavla, že okno příležitosti pro Ukrajinu nebude otevřené věčně.
Průlom, nebo vytlačování?
Než se posuneme, připomeňme, že v zásadě existují dva způsoby, jak nepřítele přinutit, aby opustil určité území:
1) Postupné vytlačování
Děje se na relativně široké frontě a obvykle hlemýždím tempem, takže postup o deset kilometrů trvá klidně i dva měsíce. Mimochodem přesně takhle vypadal ruský postup kolem Bachmutu od loňského prosince do května. I takový postup samozřejmě může splnit svůj cíl, ale rozhodně nejde o něco elegantního, či snad levného ve smyslu ztrát lidí a techniky.
2) Průlom
Alternativou ke zdlouhavému a nesmírně vyčerpávajícímu vytlačování je průlom. Ten stojí na předpokladu, že se podaří překonat obranu v celé její hloubce (což může být pár kilometrů, nebo třeba třicet) a útočník se pak může relativně volně vydat za tuto obrannou zónu a poměrně rychle postupovat. Co je podstatné, při průlomu hrozí obránci obklíčení, případně přetnutí životně důležitých zásobovacích tras. Průlom tedy vede k tomu, že i jinak velmi dobře bojující obránce musí chvatně stahovat své síly a vyklízet velké prostory.
