KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Jde o přelomový precedens, který tak či onak vstoupí do historie. Nizozemský soud tento týden rozhodl, že ropná společnost Shell musí do roku 2030 globálně snížit své emise skleníkových plynů o 45 procent. Jde o jasné připomenutí toho, jak se časy v dobách zeleného aktivismu mění a že směřování soukromých firem už v některých případech není úplně v jejich rukou.
Nejprve fakta. Nizozemský soud (právě v Nizozemsku je společnost Shell registrována) rozhodl, že tempo snižování emisí, ke kterému se těžařská firma ve svých interních plánech zavázala, je příliš neurčité a zcela jistě nedostatečné k tomu, aby bylo v souladu s cíli Pařížské dohody. A přišel s vlastním časovým plánem – Shell nově musí snížit své emise skleníkových plynů do roku 2030 o 45 procent.
Jde sice jen o prvoinstanční rozhodnutí a firma již uvedla, že se proti němu odvolá. Přesto jde o zásadní milník, který nejspíš spustí lavinu podobných soudních procesů proti velkým uhlíkovým emitentům. Spíše než o důvod k oslavě však jde o vítězství klimatického aktivismu nad volným trhem a nad zdravým rozumem.
Soudní rozhodnutí je kontroverzní hned z několika důvodů. Tak například: nejspíš jen minimum lidí pochybuje o tom, že těžařský byznys není environmentálně úplně nejuvědomělejší odvětví a že je třeba, aby postupně zezelenal. Ale nařizovat to soudy – a ještě na základě Pařížské dohody? Navíc, Shell už jde v rámci svého odvětví do velké míry příkladem. Loni v září například firma oznámila novou firemní strategii, která dle ní povede k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Původní plán Shellu počítal s tím, že své uhlíkové emise sníží do roku 2030 o pětinu.
