KOMENTÁŘ DANIELA KÖPPLA | Politici se rozhodli ochočit si média. A našli si k tomu novou cestu – boj proti dezinformacím a teorii o střetu zájmů. Nebylo by ale dobré si nejdříve popravdě odpovědět na některé otázky? Například, kdo česká média opravdu financuje a proč? Jak je například možné, že je na trhu stále dost zpravodajských a politicky zaměřených médií, která jsou v milionových ztrátách, a přesto vychází dál? A dokonce, shodou okolností před volbami, vyjdou v milionových nákladech.
Pokud donátoři některých médií otevřeně přiznávají, že podporují/podporovali média, která budou stát proti jedné politické straně, jsou potom daná média nezávislá, nebo ne? A máme je i nadále považovat za nezávislá jen proto, že jejich názor je v danou chvíli určité společenské skupině příjemný?
Anebo ještě jinak: Není financování některých mediálních projektů v Česku v pořádku jen proto, že neznáme jeho skutečné pozadí? A k tomu přichází ještě jedna klíčová otázka: Je v pořádku, že jednoznačně politicky vyprofilovaná média jsou úzce obchodně propojená s největším tuzemským vyhledavačem, jenž jim dává jedinečnou viditelnost, kterou by jinak nikdy neměla? Opravdu můžeme za těchto okolností používat v souvislosti se Seznamem označení nezávislá média?
Problém nejasného financování českých médií je dlouhodobý. Stejně jako oblíbená tradice o tom mlčet. Pamětníci si vzpomenou na deník Super, který byl notně podporován ODS. Okolo jeho financování se dodnes decentně mlčí, stejně jako o důvodech, proč tehdy vznikl. Jaká škoda, že když měl Ondřej Aust ve svém podcastu zakladatele tohoto titulu - Michala Voráčka –, tak se tomuto tématu decentně vyhnul.
V kontextu dnešní debaty by to mohlo být zajímavé. Oficiálně se totiž ODS k tomuto projektu nikdy nepřihlásila. A co kdyby se otevřela otázka regionálních novin a časopisů. A kontraktů, kdy města předávají na určitá vydavatelství vydávání svých novin a časopisů výměnou za jiné služby?
