KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je etické říct si o provizi za prosazení zákona, který několika obcím přinese odškodné? Určitě. Na případu europoslance Starostů Stanislava Polčáka se ovšem mimoděk ukazuje, jak se to dělat nemá. Některé reakce na jeho jednání pro změnu ukazují, jak máme pomýlené představy o lobbingu. A někdo možná jen závidí. Každopádně placené služby při hájení zájmů v parlamentu k demokracii patří. Jen to musí být transparentní.
Když se obce, které chtějí odškodnění za následky výbuchu munice ve Vrběticích obrátí na advokáta, aby jim peníze vymohl zákonem, je vše naprosto v pořádku. Když jde o provizi určenou procentem v případě úspěchu, tak na tom také není nic špatného. Divné je, že k tomu podle Seznam Zpráv neexistuje jasná smlouva. A závažné potom je, když se poněkud míchá práce advokáta a špičkového politika parlamentní strany.
Jak uvedly Seznam Zprávy, europoslanec Polčák žádal podíl z peněz, které stát i díky jeho aktivitám vyplatil obcím jako odškodnění za vrbětický výbuch. Mělo se jednat o 2,5 % z celkové sumy, tedy 7,75 milionu korun. Polčák tuto interpretaci odmítl a důrazně se proti ní ohradil. Osobní odměny se podle svých slov vzdal. Starostové obcí se za něj v prohlášení postavili a uvedli, že odměnu sami navrhovali.
Důrazně odmítám interpretaci v článku, který vyšel na webu Seznam Zprávy a budu se proti ní bránit já i zmínění starostové. FAKTA: Loni na jaře jsem vyslyšel prosbu pěti obcí na Zlínsku a zapojil se do pomoci získání odškodnění za teroristický čin spáchaný ruskými agenty
— Stanislav Polčák (@stanislavpolcak) March 21, 2022
Ani to poslední ale ještě neznamená, že by šlo o nedovolený střet zájmů. Za prvé, zákon schvaloval český parlament, nikoli ten evropský, kde v té době Polčák působil. Za druhé, pokud nejde o člena vlády, který má přímou moc o něčem rozhodnout, ale o řadového poslance, tak při projednávání stačí, když oznámí, že má na věci zájem a zdrží se hlasování. Spíše jde o to, zda si vše vyříkal ve STAN, aby kolegové třeba neměli pocit, že mu hlasováním nevědomky pomohli k zisku.
Co je ovšem skutečně nepochopitelné: Proč Polčák prostě neuzavřel normální smlouvu o zastupování, jak tvrdí Seznam Zprávy? Starostové obcí za ním jakožto za místním rodákem údajně přišli sami a jistě by s takovým postupem souhlasili. Bál se Polčák reakcí veřejnosti? To si potom moc nepomohl, jen nahrál spekulacím ve stylu „zase se ti politici pakují a zneužívají své postavení“.
Zkrátka: Kdyby Polčák jednal transparentněji, byl by dnes v lepší situaci. A my všichni bychom na tom jako společnost byli lépe, kdybychom uznali, že na placeném lobbingu z principu není nic nemravného.
Transparentní lobbing versus šedá zóna korupce
Na Polčákově postupu je hloupá jedna věc. Stírá se hranice, kdy vystupoval jako advokát, který má logický zájem na úspěchu, a kdy jako politik. Polčák to měl mnohem lépe dopředu vysvětlit, protože teď jen přihazuje kamínek na váhu veřejného mínění, že „politici mají beztak pracovat nejlépe zdarma“.
