KOMENTÁŘ VOJTĚCHA BEDNÁŘE | Politici a ekonomové vedou hádku o to, zda by protiinflační opatření měla být plošná, nebo cílená a lidé zatím chudnou. Přitom mechanismus rozhodování, jaké kroky podniknout, není až tak složitý. Dovolte mi ho vysvětlit.
Českou republiku, potažmo celou Evropu sužuje vysoká inflace a ruku v ruce s ní chudnoucí populace, která trpí zvyšujícími se životními náklady. Zaměstnavatelé naproti tomu čelí stoupajícím tlakům na zvyšování mezd, kterým ale přestávají být schopni vyhovět. Je zřejmé, že nás čekají sociálně těžké časy a nekončící hádky o to, zda by vládní intervence měly mít charakter spíše lokalizovaných opatření, nebo by mělo jít o plošné sanace, problém pochopitelně neřeší.
Nechme stranou ekonomické teorie a zájmy jednotlivých politických aktérů a podívejme se na to, jak otázka zda podnikat plošná, a nebo cílená opatření proti inflaci a chudobě vypadá z pohledu managementu jejich prosazování. Začněme konstatováním, které opakovaně říká i česká vláda, a sice, že nikoho nenechá strádat. Budeme-li kabinetu věřit, a nemáme důvod nevěřit, znamená to, že opatření ať už jakákoli budou aplikována automaticky v okamžiku, kdy by toto reálně hrozilo.
