Bezmezná fascinace královskou rodinou je pro velkou část Britů stále na denním pořádku. Do éteru o novinkách z Buckinghamského paláce pronikají neustále nové informace (a často, pravda, také drby), které následně dávají vzniknout populárním seriálům či filmovým snímkům. Tím nejnovějším z nich je drama Spencer, které přibližuje život princezny Diany během vánočních svátků v roce 1991, jež trávila s královskou rodinou na panství Sandringham.
Je devět večer, když napjatě usedám do poloprázdného kinosálu. Na klíně slaný popcorn; plátno zatím úpí pod náporem zdánlině nekonečných reklam. Nervózně na poslední chvíli leštím brýle, když otevírá první filmová scéna. Jakoby rozmazaně. Až při třetí scéně si uvědomím, že to není brýlemi. Snímek Spencer představuje autentický pohled na život manželky prince Charlese a všechny záběry jsou natočeny lehce rozostřeně, se šumem. Navzdory tomu ovšem není pochyb o tom, jak ostrou osobností princezna Diana byla.
Film začíná příjezdem celé královské rodiny na panství, v domě je slyšet smích dětí; poddaní kmitají v „podzemní“ královské kuchyni, ve které je na všech zdech napsáno: „Udržujte hluk na minimum, oni nahoře vás slyší“. Celou idylu kalí jen fakt, že venku nenajdeme sníh. V sídle nenajdeme ani Dianu, která se rozhodla dorazit z Londýna na Vánoce po vlastní ose a po cestě na panství zabloudila. Už jen z této scény je patrné, že královská pravidla princezně nebyla vůbec vlastní.
Film zachycuje Dianin boj s bulimií i mateřskou lásku, kterou se snažila svým synům vytvořit alespoň o něco normálnější prostředí; záběry ukazují, jak Diana chodila například do královské kuchyně, kde si užívala konverzaci s královským šéfkuchařem, nebo jak musel být každý člen královské rodiny při příjezdu a odjezdu z panství zvážen. Důvod? Členové rodiny museli během vánočních svátků přibrat alespoň 3 kilogramy, aby to pak na veřejnosti v novém roce vypadalo, že si svátky užili.
