KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Před pár dny viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar na Twitteru psal, že při debatě s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou zdůraznil, že takzvaný Green Deal musí být především Real Deal. Tady je třeba podtrhnout, že Špicar patří mezi ty, kteří trpělivě obhajují výhody členství v Evropské unii a patří mezi zastánce přechodu na bezemisní ekonomiku. Pokud tedy i on vznese námitky, že současné cíle jsou nereálné, situace je skutečně vážná. Radek Špicar je ovšem také diplomat.
Ve skutečnosti je situace mnohem horší. Často slyším námitku, že současné zdražování a obrovské problémy evropského průmyslu jsou způsobeny selháním trhu. Je to přesně naopak. Trh funguje a Evropské unii dává zatraceně pocítit, že je to zaostalý region s bídnou konkurenceshopností. Měli bychom si klást otázku, kdo za to může, samotné firmy to totiž nepochybně nejsou. Až na výjimky, ale k tomu se ještě dostanu o pár řádků níže.
Byl jsem se během týdne podívat v kopřivnické tatrovce a možná mnozí z vás ani neví, že je to 3. nejstarší automobilka světa a 2. nejstarší, pokud jde o výrobu nákladních aut. Zanedlouho otvírá nové muzeum nákladních automobilů, otevřela také muzeum unikátní Slovenské strely, do jejíž rekonstrukce majitelé Tatry vložili desítky milionů korun. Když to vidíte na vlastní oči, nechce se vám ani věřit, že tohle je automobilka, která ještě před několika lety stála před krachem. Je to nepochybně klenot, na který máme být hrdí, a pro region má obrovský význam.
I Tatra ovšem musí bojovat s emisními limity, které její výrobu prodražují a činí ji méně ziskovou. Neberou ohledy na efektivitu a už vůbec ne ziskovost. Stanovují je lidé, kteří často vůbec netuší, o čem mluví, a vede je pouze bezbřehý aktivismus. Tohle je přesně přístup, který roky vede k tomu, že v Evropě takřka skončil hutnický či slévárenský průmysl a přežívají jen ve velmi omezené míře. Nemusíme se vůbec bavit o těžbě. Bez mrknutí oka jsme pošlapali vlastní průmysl a odevzdali veškeré konkurenční výhody našim soupeřům.
Výsledky vidíme dnes a denně. Rostoucí závislost na dovozu surovin i klíčových produktech. Čipová krize v autoprůmyslu a blížící se hořčíková či močovinová krize jsou výsledkem chování evropských politiků. Podařilo se jim takřka nemožné. Pošlapat a zlikvidovat nejlepší a nejvyspělejší průmysl na světě. Během několika let!
