KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Ve čtvrtek odpoledne se odehrálo další dějství vládní krize. To, co jsme na nádvoří Pražského hradu viděli po schůzce prezidenta s premiérem, ovšem nebyla tisková konference předsedy české vlády Andreje Babiše, ale mluvčího prezidenta republiky Andreje Babiše.
Ztotožnění premiéra s hlavou státu snad nemohlo být větší. To by tak nevadilo, kdyby se oba politici shodovali třeba na společném tématu. V tomto případě ale došlo k nepřijatelné záměně rolí. Tím, jak Babiš rezignoval na vyjednávací pozici danou funkcí předsedy vlády, dochází tu už řadu týdnů k vytváření mimoústavních zvyklostí a postupů, které nafukují význam prezidenta v politickém systému.
Čtvrteční Babišova tiskovka jen potvrdila, že se zde už šest týdnů vedou procedurálně vadná jednání o budoucnosti vlády a veřejnost si na to začíná zvykat. Jestli se v něčem rýsuje program opozice, tak v tomto: postavit politiku zase z hlavy na nohy.
Po třicet let demokratické politiky, od premiéra Čalfy, přes Klause až po Sobotku bylo naprostou samozřejmostí, že základní procedury vyjednávání o personálním sestavení vlády se odehrávají mezi premiérem a předsedou (nebo předsedy) koaličních stran. To oni mají ve své pravomoci posuzovat profil budoucích ministrů.
Teprve, když se napevno dohodnou, odchází za prezidentem, který má podle Ústavy působit jako záchranná brzda v ojedinělých situacích. Příklad: může vyjádřit stanovisko některé z bezpečnostních složek na budoucího ministerského adepta a navrhnout premiérovi, aby ho ještě prověřil z důvodu bezpečnostního rizika. Všechno se odehrává diskrétně v zákulisí a kandidát na ministra je veřejnosti představen ve chvíli, kdy jsou sporné věci vysvětleny.
