Před 50 lety se upálil student Jan Palach. Vadila mu lhostejnost, do níž se jen pár týdnů po srpnové okupaci propadla česká společnost. Byl Palacha hrdina, nebo osamocený blázen, který přišel zbytečně o život? Sice se určitě objeví i kritické komentáře, ale o tom, že jeho čin byl skutečně hrdinský, by nemělo být sebemenšího sporu. Nenašel však tu správnou odezvu. Tehdejší konformita ostatně až příliš připomíná tu dnešní. Tak jen abychom ještě nezavinili to, že Palachova smrt bude záhy opravdu zbytečná.
Půl století, které nás dělí od demonstrativní sebevraždy Jana Palacha, je dlouhá doba. Jeho odkaz ale stále žije, nejspíš ale ne v takové míře, v jaké by měl. Díky povedenému filmu Roberta Sedláčka a Evy Kantůrkové, který sice loni kiny jen tak prošuměl, ale v sobotu večer jej odvysílala Česká televize, se snad příběh studenta filozofické fakulty dostane i k nejmladší generaci. Nebo alespoň k těm vnímavějším z ní.
Palachův čin vypadá skutečně hrozně. Upálení muselo být neskutečně bolestivé a působí opravdu jako výkřik naprosté zoufalosti. Palach tím jasně říkal: Lidi, proberte se! Co to s vámi je? Jak je možné, že jste si ještě před pár měsíci sedali do cesty tankům a bez váhání riskovali životy jak pro československou samostatnost, tak i pro ty druhé a neznámé?
Ale dnes jste se už naplno vrátili ke svým šedivým životům a normalizované pořádky opět pokládáte a budete pokládat za dané. Jistě, v soukromí bude většina z vás na bolševika a jeho režim nadávat, alespoň ke slovnímu veřejnému odporu se ale zmůže jen hrstka z vás.
Režim mohl padnout daleko dřív
Pokud chtěl Palach svým skutkem veřejnost probudit, určitě se mu to nepodařilo v té míře, v níž doufal a kterou i potřeboval. Upálit se totiž měli úplně všichni.
Samozřejmě ne doslova, ale měli se vybičovat k podobným akcím jako o 20 let později. Pokud odhlédneme od konspiračních teorií, hlas lidu skutečně zněl od těch davů, které šly do generální stávky a denně mířily na demonstrace. A tomu všemu samozřejmě předcházel Palachův týden.
Po Palachově smrti se mělo odehrát ještě něco daleko silnějšího. To, co se dělo, skutečně nestačilo. Lidé si měli říct, že jde o všechno, když je jeden z nich tak zoufalý, že udělá něco tak hrůzného. Navíc se k Palachovi přidali další, sebeobětoval se například Jan Zajíc a další hrdinové.
