Nebývá to vděčné téma. Zmínit premiéra Sobotku v jiném gardu, než coby politického měkkýše a tuneláře přes kvartýry, se prý rovná harakiri. Doba zločinců v politice totiž volá po krvi, slušňák tu nemá žádnou šanci. Proč taky, kdo nelže a neuráží, nehodí se do titulků. A teď ani do politiky. Právě naopak, je hned za osla. Lež se tu totiž stala normou a sotva tři dekády po sametu se pravdě na standartě prezidenta republiky vysmívá na Pražském hradě ruský zaprodanec. A s ním agent Bureš, který křičí po zlodějsku chyťte zloděje! Svorně teď válcují zemi spolu s komunisty a extremistou. Všechno díky pětitřídce, která je má u volebních uren víc než za bohy. A díky mačům s hodinkami za milion, kteří si pletou ostré lokty s charakterem a Babišova privatizace republiky skrz politiku je pro ně jen obdivuhodný majstrštyk.
Krátká paměť je odjakživa českým koloritem, stačí jenom zhlédnout dějiny. „Šmejdů“, kteří prodávají lidu hrnce z politického aušusu jen za výlet na Čapí hnízdo nebo z Osvětiman na Hradčany, tu bylo vždycky plno. Bohuslav Sobotka v nich ale uvízne leda na záložce: narodil se, byl čím byl a zemi zkusil provést cestou plnou klacků od Zemana, Babiše a od vlastní strany. Pořekadla nikdy nelžou, „mnoho zajíců myslivcova smrt“ je pro Sobotku tím zdaleka nejvýstižnějším.
Slušnost v politice tu už dávno není zásluha. A čas pak jako obvykle zamete se vším, co se kdy Sobotkovi reálně podařilo. Od držení politického kursu země - zuby nehty - směrem na Evropu a na spojence v Severoatlantické alianci i v bdělosti před Moskvou. Včetně střízlivosti v imigrační tématice až po sociální štědrost, byť tak zneužívanou na dávkách. A také včetně soubojů s populistou v koalici i s agresívní hysterií a úskoky místo politické domluvy. Zapomene se i na převahu premiéra nad sprostotou hradní hole, která už jej vítala při přijímání „demise“. Že nemusel být Sobotka koaličním premiérem, kdyby nechtěl, je ovšem pravda. Jen by nám tu doteď a na vodítku Hradu a navrch Tvrdíka, vládl místo Sobotky premiér Hašek. Ve jménu kšeftů s Čínou a mocenských zájmů samotného Putina. Kam se hrabe ostudný „dopis čtyř“, s Haškem by to byla jiná káva. Česká paměť je slabá, zná vždycky spíš temná, než světlá místa. A když přece, pak pokaždé in memoriam.
