Nový klimatický plán, který představil Brusel, připomíná dílo šílence. Nebezpečně se blížíme hranici, kdy se členství v EU nemusí státům vyplatit

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Evropská komise připravila dosud nejpodrobnější klimatický plán, který má do roku 2030 vést ke snížení emisí CO2 v EU o 55 procent oproti roku 1990. Média píší o „velmi ambiciózních opatřeních“, ale sluší se připomenout, že komise zpřísnila původní cíl, který počítal s poklesem o 40 procent. Obecně se jedná o mezikrok na cestě k takzvané uhlíkové neutralitě v polovině století. Pokud bychom byli přesní, formulace by zněla, že Brusel v určitou chvíli uznal cíl uhlíkové neutrality v roce 2050 za nerealistický a vyřešil to posunutím branky soupeře, zatímco jsme ještě ani nerozehráli od vlastní brány.

Tohle je mimochodem klasický problém centrálního plánování, kdy politici s úsměvem na rtech zvyšují za chodu ambice vlastních pětiletek, desetiletek, dvacetiletek. Celé se to děje čistě z důvodu vědomí vlastní smrtelnosti, zejména politické smrtelnosti. Ani Frans Timmermans, ani Ursula von der Leyen, coby dvojice v čele Evropské komise, už nebudou u toho, až se bude dovozovat zodpovědnost za splnění/nesplnění unijního cíle. Koneckonců nikdo nedovozoval zodpovědnost ani za původní ambice EU na poli biopaliv, které vedly k hladomoru ve třetím světě a k bezprecedentní devastaci životního prostředí, a nikdo nebude dovozovat zodpovědnost ani za aktuální tlak na vyřazení biomasy ze „seznamu“ obnovitelných zdrojů. Měli bychom si neustále připomínat, že i za těmito rozhodnutími na začátku stály úplně stejné ambice, jako má nový plán nazvaný „Fit for 55“.

Ze samotného plánu komise (ještě ho čeká další schvalování) je patrná určitá nervozita. I na INFO.CZ roky upozorňujeme, že podobné cíle povedou k radikálnímu zdražení energií a běžného života. A to do té míry, že lidé nakonec smetou nejenom emisní cíle, ale rovněž politickou reprezentaci. To vše se ostatně začíná dít už dnes. S tím rozdílem, že ke zdražování energií dochází rychleji, než se očekávalo.

Komise proto navrhla vznik fondu, který má odškodňovat všechny, na něž budou náklady takzvaného Green Dealu dopadat. Jenže to jsou nepochybně úplně všichni, přestože se Brusel tváří, že to jsou jen ti nejchudší. Ve zkratce opět můžeme říct, že Evropská unie nachystala plán, který radikálně zhorší životní podmínky těch nejchudších, a nyní se průšvih snaží vyřešit tím, že jim pošle peníze z kapes těch bohatších, kteří ve výsledku skončí také mezi chudšími. Druhá zkratka by potom mohla znít, že předpoklady, na kterých stojí Green Deal, už neplatí. A to je po necelých dvou letech existence plánu celkem problém, když se snaží vytyčit program na 30 let.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Co nebezpečného může s klimatickým plánem ještě provést Evropský parlament?
  • Proč bychom měli pečlivě sledovat postoje jednotlivých politiků?
  • Proč se z globálního hlediska nestane vůbec nic?
sinfin.digital