KOMENTÁŘ PAVLA NOVOTNÉHO | U městečka Baghúz Faukání na syrsko-irácké hranici brání zbytky ozbrojenců poslední území samozvaného Islámského státu. Tedy toho s razítky, soudy a daňovou správou. Na přelomu let 2014 a 2015 přitom zabíral odhadem polovinu území Iráku i Sýrie a kontroloval životy zhruba osmi milionů lidí. Fakt, že džihádisté nakonec ztratí dobytá území, ale neznamená, že zanikne i jejich organizace. Možná pod jiným jménem, ale idea Islámského státu přetrvá.
Když americký prezident Donald Trump hovoří o konci Islámského státu, mluví (z něj) politik. Chce porážku teroristů využít pro kampaň před prezidentskými volbami, které budou už příští rok na podzim. Jako izolacionista, který podle svých slov nemíní hrát roli světového četníka, navíc hledá důvod ke stažení amerických vojáků ze Sýrie. Chce potěšit svého typického voliče, pro kterého je daleko i do New Yorku, a to jak geograficky, tak mentálně.
Válka s Islámským státem ovšem neskončí ani poté, co Donald Trump jeho zánik s patřičným patosem (znovu) vyhlásí, jakkoli jde o nejmocnějšího muže planety. Ano, již nebude existovat souvislé území, které by extremisté řídili, jejich organizace ale zřejmě nezanikne. A zcela jistě přežijí myšlenky, které hnaly radikály vpřed. Nepominuly totiž důvody, pro které Islámský stát vznikl.
