KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | „Takže já bych chtěl pana profesora vyzvat, já jsem se domluvil s Adamem, že on 1. listopadu skončí. Pane profesore, převezměte funkci ministra zdravotnictví prvního listopadu, a můžete nám to ukázat,“ vybídl premiér Andrej Babiš v posledním „Čau lidi“ kandidáta příští vlády na ministra zdravotnictví Vlastimila Válka z TOP 09.
Je v tom samozřejmě ironie, ale i realita: příští vláda totiž určitě naskočí do slušného průšvihu, který bude diktovat její budoucnost bez ohledu na předvolební sliby. Babišovi se proto nakonec vyplatí odmítnout případné pověření sestavit vládu a zmizet ze Strakovky co nejdřív, i kdyby ho tam prezident Miloš Zeman náhodou chtěl držet, jak naznačil před volbami. Kdo uteče, ten vyhraje, začíná platit.
Česko začíná sužovat nejen hypermarketová „máslová“ inflace, z níž dvě antibabišovské koalice udělaly před volbami „Babišovu drahotu“, ale i brutální zdražování energií pro domácnosti doprovázené krachem energetických firem. A k tomu se navíc přidávají i výpadky v průmyslu; výrobu kvůli nedostatku čipů zastavují velké automobilky, s nimiž stojí i nákladní doprava a další navázané firmy.
Volební porážku proto u Babiše rychle střídá povolební mobilizace, zatímco se u „antiBabiše“ naopak probírají z volebního vítězství do povolební kocoviny. A v ní patří Válkova slova o tom, že sedět v čekárně u lékaře šest hodin je vlastně komfort, protože v Anglii byste seděli čtyři dny, ještě k tomu méně toxickému. Příští vláda totiž bude spíš vládou okolností než programu, protože klíčové dění v Česku bude diktovat EU a situace ve světě.
