GLOSA PETRA HOLCE | Premiér a šéf ANO Andrej Babiš se vyspal z voleb, v nichž sněmovní většinu získaly dvě antibabišovské koalice, a rozhodl se, že ve sněmovně bude sedět i v opozici. Je to určitě dobře. Každá demokratická vláda potřebuje silnou opozici, jinak jí hrozí degenerace mocí. Bez Babiše by navíc byl jediným „skutečným“ opozičním lídrem šéf SPD Tomio Okamura, což je kádrově lehce deficitní.
Nečekám samozřejmě, že Babiš bude opozičním lídrem v prosezených hodinách ve sněmovně, to fakt není jeho styl. Taky sám říká, že není žádný velký rétor, co se rád nadnáší na vlastních velkých slovech. To nechme spíš nástupcům zabrušovače „Míly“ Roznera. Babiš ale místo toho umí být mediální „křikloun“, jemuž PR tým jistě připraví i slušnou protivládní munici. To ostatně ukázal ve vládě, kdy se právě za jeho pečlivě vybranými a zacílenými sněmovními projevy vždycky táhla nejhlubší mediální stopa.
Nebyla to poezie, každý tomu ale rozuměl. Navíc teď Babiš ve sněmovně nepřímo reprezentuje i ty, jejichž rekordní počet hlasů zůstal mimo sněmovnu; Babišovo ANO mělo voličský překryv i s ČSSD a Přísahou, jimž sněmovna utekla jen o pár desítek tisíc hlasů. A hlavně: nejsilnější sněmovní strana si i v opozici zaslouží lídra, který ve volbách patřil mezi nejkroužkovanější a nejpopulárnější.
