Soudní boj advokáta Zdeňka Altnera s ČSSD, která mu měla platit stamiliony za vyhraný spor o Lidový dům, plnil tuzemská média dlouhé roky. „Přežil“ i samotného advokáta, který je přes dva roky po smrti, aniž by se před ní dočkal vysouzených peněz. Spor teď vedou jeho dědicové a verdikt, se kterým veřejnost minulý týden seznámil Nejvyšší soud, do tohoto případu vnáší novou dynamiku. Jaká je spletitá historie na pozadí této kauzy?
Jen málokterý případ je tak zamotaný jako příběh Lidového domu, respektive jeho návratu do rukou ČSSD. Straně patřil po vzniku samostatného státu jenom krátce – po pokusu o puč protokomunistické levice v prosinci 1920 se právnickou osobou stala komanditní společnost Antonína Němce, a v roce 1938 se změnila v akciovou společnost Cíl. Po německé okupaci byl majetek arizován v Deutsche Druckerei.
Ten opravdový právní maglajz ale začal po válce. Protože šlo o arizovaný majetek, byla na něj uvalena nucená správa, ale zároveň se jednalo o majetek povolené politické strany. Po komunistickém puči a násilném sjednocení sociální demokracie s KSČ bylo rekonstruováno i představenstvo Cíle. Po únoru přišel v květnu 1948 zákon o znárodnění polygrafie, o dva roky později byly zrušeny všechny akciovky. Ještě dlouho v šedesátých letech se o majetek přetahovala KSČ s Ministerstvem kultury.
Právní zmatky i po listopadu 1989
Ještě před koncem roku 1989 Lidový dům komunisté vyklidili a v únoru 1990 podepisují zástupci KSČ s polistopadovým předsedou ČSSD Jiřím Horákem smlouvu o předání celého objektu. Následně se ale zjistí, že Horák v době podpisu ještě nebyl předsedou, a proto je na smlouvě zfalšováno datum.
