KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | To, co se děje kolem Hradu, není jen nechutná taškařice s prvky béčkového thrilleru. Skrývá se v tom i hlubší poselství, jež bychom neměli přeslechnout. Demokracie je křehká. Stačí málo, aby se rozkolísala a destabilizovala. Čelili jsme spiknutí subalterních úředníků, jimž se málem povedlo dosadit vlastního premiéra proti vůli ústavních volených orgánů. Puč nevyšel, ale bylo to o „fous“.
Demokracii nedělají první svobodné volby, ale teprve ty, po nichž dojde k pokojnému předání moci. Ukrajina patří do Evropy, z poloviny dokonce na Západ, ale za celé tři dekády po pádu Sovětského svazu se jí to poprvé zdařilo až po těch posledních. My sice máme pocit, že jsme na tom o hodně lépe, ale podívejme se, co s naší zemí s tisíciletou západní tradicí udělal jeden Miloš Zeman. Prostě výsledek voleb nerespektoval a jmenoval vlastní vládu. Nyní se to málem povedlo i jeho nevolenému pobočníkovi.
Je škoda, že v roce 2013 parlament nenašel sílu, aby okamžitě žaloval Miloše Zemana pro hrubé porušení Ústavy. Tehdy si dosadil vlastní prezidentský kabinet, který nemá žádnou oporu v Ústavě. Ignoroval přitom sněmovní většinu, čímž negoval výsledek posledních svobodných voleb. K podání žaloby by chyběla potřebná tří pětinová většina, sociální demokraté si to s hlavou státu nechtěli rozházet. Nepomohlo jim to, po osmi letech je stejně dostal mimo Sněmovnu. A mezitím zdevastoval ústavní systém.
Úder první: přímá volba
Doufejme, že tento vývoj pečlivě prostudují akademici, bude se vykládat studentům a zejména se z něj poučí politici. Celých těch osm posledních strašných let jsme si mohli ušetřit, kdyby postupovali odpovědně a rozumně a mysleli na stabilitu demokracie včetně vyvážení jednotlivých mocí ve státě. To politici fatálně narušili zavedením přímé volby. A ještě přitom schválili jednu zdánlivou „maličkost”. Týká se právě ústavní žaloby. Dříve ji mohla podat prostá většina senátorů, nově je třeba tří pětin hlasů v obou komorách.
Politici, kteří hystericky reagovali na kampaň aktivistů a liberálních novinářů, jedním úderem poškodili ústavní rovnováhu ve dvou bodech. Vytvořili „nového” prezidenta, opírajícího se o zdánlivě „vyšší” mandát daný přímou volbou. K tomu prakticky znemožnili ho přes Ústavní soud zbavit mandátu, protože není moc pravděpodobné, že se na žalobě dohodne šedesát procent zákonodárců. Toho si jistě byl Miloš Zeman jako mazaný technolog moci vědom a drze porušil Ústavu, neboť počítal, že nepřijde zasloužený trest.
