Možná si ještě pamatujete na biopalivovou mánii, kterou před lety rozpoutala Evropská unie pod dojmem, že zachrání planetu. Výsledek povinného přimíchávání biopaliv a nesmyslně vysokých cílů se projevil dřív, než všichni čekali. Hladomor v zemích třetího světa, nenávratně zničené životní prostředí, utracené stovky miliard eur na absolutní nesmysl, který jsme zaplatili z vlastní kapsy a mnoha lidem jsme tak zničili životy. V podstatě bychom si mohli sobecky pogratulovat, že jsme bídu přinesli tam, kde už byla, ale nás ekologický experiment citelně nezasáhl. Potichu jsme cíle pro biopaliva zrušili a pokrytecky děláme, že se nic nestalo. Bohužel si nedáme pokoj a tentokrát jsme na nejlepší cestě těžce poškodit českou ekonomiku.
V posledních několika týdnech jsem absolvoval řadu schůzek ekologickými aktivisty, zástupci českého autoprůmyslu a politiky. A to s jediným cílem. Zjistit co nejvíce o emisních limitech pro osobní automobily, které před nedávnem schválil Evropský parlament a členské státy Evropské unie. První instituce navrhuje snížení emisí CO2 u automobilů do roku 2030 o 40 procent ve srovnání s rokem 2021. Státy navrhují 35 procent a čeští politici to ve shodě s německými politiky označují za velký úspěch diplomacie. Ve skutečnosti jde ovšem o další nepromyšlený krok, podobně jako u biopaliv.
Nevinný Brusel
Tolik oblíbený Brusel (Evropské komise) je v tom tentokrát nevinně. Její návrh nebyl tak striktní, europoslanci a některé členské státy se nechaly vyhecovat ekologickými aktivisty a začali se trumfovat, kdo prosadí větší snížení. Bez ohledu na technologické možnosti či selský rozum a škody, které tím způsobí. Až budete hledat viníky, můžete začít všemi státy, které mají většinu energie z obnovitelných zdrojů či jádra, tedy Skandinávie a Francie. Němcům, kteří utrpí největší škody, dál zatemňuje mozek energiewende, jež sice nefunguje, ale nikoho to zjevně příliš nevzrušuje.
