KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kdo by to byl do toho Vystrčila řekl? Nynější předseda Senátu se ve vysoké politice pohybuje už šestnáct let, aniž by vzbudil větší pozornost. Na druhou stranu to zase není tak špatná zpráva. Někdejší hejtman Kraje Vysočina na sobě nemá žádný škraloup, což z dlouholetých politiků rozhodně nemůže říci každý. A cesta na Tchaj-wan z něj udělala morální ikonu. Sice trochu omylem, ale je to tak.
Náhlá smrt předsedy Senátu Jaroslava Kubery, pofidérní kroky Hradu, brutální a odsouzeníhodný tlak čínských komunistů a neochota se mu podrobit. To je mix okolností, který vytvořil příležitost, jíž se Miloš Vystrčil chopil s překvapivou razancí. Tedy alespoň pro ty, kdo ho neznali (a těch je v Česku většina). Kdo o nenápadném chlapíkovi v brýlích něco slyšel, tak ví, že přes vnější nevýraznost a zdvořilé vystupování je to v jádru umíněný paličák, jehož není lehké zlomit.
Tenhle postřeh se do Pekingu zjevně nedonesl. Je opravdu s podivem, že režim, který si sám tak úzkostlivě zakládá na tom, aby neztratil tvář, tak drze a nediplomaticky předpokládal, že pro Miloše Vystrčila nebude ponížení žádný problém a skloní se před skandálními hrozbami. Možná čínští komunisti tak dlouho jednali s prezidentem Zemanem, až si vytvořili falešnou představu, že co Čech, to servilní poskok. Za tuto chybu nyní platí vysokou cenu, která se možná ještě zvýší, pokud Vystrčilova cesta vytvoří precedent.
