KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Ohlášená cesta šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan není v mnoha ohledech velkým překvapením. Je spíš konstatováním, že alespoň jeden politik nepromeškal životní šanci, která mu do budoucna může přinést politický kapitál. A zachoval se bezesporu zásadově, což se dalo očekávat, pokud Vystrčila alespoň chvíli sledujete. Může působit nenápadně, ale ve chvílích, kdy skutečně o něco šlo, byl vždy takový. V podstatě neměl ani jinou možnost.
Není pochyb o tom, že Vystrčilův předchůdce na postu předsedy Senátu Jaroslav Kubera čelil kvůli plánované cestě na Tchaj-wan nátlaku. Z části to bylo způsobeno jednáním čínského velvyslance v Praze, který se chová přesně tak, jak by se diplomat chovat neměl. Aktivně zasahuje do vnitřních záležitostí hostitelské země, což je zkrátka nepřijatelné. Stejně jako je to nepřijatelné v případě ruské ambasády. I z tohoto důvodu je cesta na Tchaj-wan v podstatě logická, ale má několik aspektů, které v celé debatě zanikají.
Například obdobná cesta šéfa belgického senátu, který je posledním evropským politikem ve významné funkci, jenž ostrov navštívil, totálně zanikla a nikdo z nás o ní nevěděl. Vystrčila čeká stejná informační blokáda. Čína se bude maximálně snažit potlačit pozornost, kterou by jeho cesta mohla vyvolat. Dopad tedy bude striktně omezený na Česko a samotný Tchaj-wan, kdekoli jinde bude ohlas s největší pravděpodobností nulový.
