Na ty vaše provokace není nikdo zvědavý, reaguje osazenstvo vlaku na populárního, ale v té době zakázaného herce Pavla Landovského, když chce nahlas přečíst prohlášení Charty 77. Václav Havel se za něj tak trochu stydí, daleko víc ho ale zklame naděje Pražského jara Alexander Dubček, jenž ho ani nepřijme. Československo 70. let je zkrátka plné zbabělců a příští prezident se ke statečnosti musí taky nutit, v „malých“ věcech jí rozhodně neoplývá. Alespoň v novém filmu Slávka Horáka Havel, který má dnes večer slavnostní premiéru.
Havlova hvězda rychle stoupá a úspěšného dramatika zajímají kromě divadla hlavně slečny. Pak ale přichází sovětská okupace, nastupuje normalizace a tvrdé zákazy. Havel chce psát, v nových poměrech to ale není možné tak, jak by chtěl. Nezbývá mu proto nic jiného, než „přikulovat“ v pivovaru a režimu se vysmívat v soukromých inscenacích na Hrádečku. Sice chce, aby mu v práci chlapi taky říkali „vole“, necítí se ale být jedním z nich a záhy se jim tak nějak vysměje, když dává k dobru, za co na večírku s dalšími intelektuály utratil svou celou dělnickou výplatu. Havel totiž má peníze a kdyby nešel proti komunistům, nic moc by mu nemuselo chybět. Svědomí mu to ale nedovolí, a to ani když trpí ve vězení a dokonce tam málem umře. Kdyby snad sám polevil, neustoupí kvůli své Olze.
