KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Česko je v energetické krizi, jejíž vrchol je v nedohlednu. Ceny elektřiny a zemního plynu na burzách týden co týden prolamují rekordy a postupně se budou propisovat i do faktur koncových zákazníků – domácností i podniků. Je přitom jasné, že současná úroveň cen je pro obě skupiny likvidační.
Nejde o hyperbolu. Už dnes jsme svědky toho, jak v Evropě kolabují první podniky. Kvůli vysokým cenám energií na Slovensku končí tradiční výroba hliníku v podniku Slovalco, v Česku zase energie stojí za ukončením činnosti řady pekáren. Další na řadě jsou chemičky, skláři, těžký průmysl.
Ještě tíživěji situace dopadá na domácnosti – jak na ty nízkopříjmové, tak na střední třídu. Bydlení v nezatepleném rodinném domě bez fixace energií se dnes rovná ekonomické sebevraždě, zálohy se však dříve či později zvednou všem – často až čtyřnásobně. Naplno se tíže projeví se začátkem topné sezóny.
Takovou situaci vládě Petra Fialy závidí málokdo. Kabinet musí zajistit dodávky plynu, udržet funkční průmysl a udržet sociální smír – to vše v kontextu vybrakovaného státního rozpočtu, což jde do velké míry na vrub předchozí vládě, a války na Ukrajině, která naplno odkryla naivitu evropských lídrů ohledně zajištění energetické suverenity.
Za nějaké kroky můžeme vládu pochválit. Zásobníky máme naplněné nadprůměrně a už nyní je jasné, že pokud se přísun ruského plynu zastaví, domácnosti i většina průmyslu přes zimu pojedou dál. Vláda také zajistila kapacity v nizozemském terminálu na zkapalněný plyn v objemu až třetiny naší spotřeby – a zaslouží si potlesk i za tento krok. A v neposlední řadě zavedení úsporného tarifu řadu domácností udrží nad vodou – a v teple.
