Minulý týden jsem se na Náměstí Míru zúčastnila akce ke Dni válečných veteránů. Zamýšlím se nad činy těch statečných mužů a žen, kteří zasvětili službě vlasti to nejcennější co člověk má, tedy vlastní život. Víme vůbec, proč do konfliktů naše vojáky a experty posíláme a co tím, jako Česká republika, sledujeme? Máme vůbec jasně definované národní zájmy?
Globální pakt o migraci není náš národní zájem
Poslední dobou v médiích rezonuje postoj našeho státu k tzv. Globálnímu paktu OSN o migraci. Není to tak dávno, co ho tehdy dočasně pověřený ministr zahraničí a zároveň předseda ČSSD, pan Hamáček, nadšeně obhajoval s tím, že jeho přijetím nám vlastně nic nehrozí. Ve stejném duchu ho při své nástupnické řeči obhajoval i současný ministr zahraničí, pan Petříček, rovněž z ČSSD. ODS byla od začátku jednoznačně proti.
Důvodů bylo vícero, ale mezi ty hlavní patřil nesouhlas s tím, jak dokument stírá rozdíly mezi legálními a nelegálními migranty, snahou učinit z migrace základní lidské právo či jasně identifikovatelným záměrem sebrat rozhodování o migrační politice z výlučné pravomoci suverénních, národních států. V současné době to vypadá, že někteří členové vlády otočili a Česká republika globální pak OSN o migraci nepřijme, stejně jako další země. Je ovšem zarážející, že se názory jednotlivých členů vlády na tak zásadní dokument a na tak zásadní hodnoty z něho vyplývající, poměrně dost výrazně liší.
