GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Více než 24 hodin údajně čekali lidé ve frontě na to, aby si v ČNB mohli koupit výroční tisícikorunu „s přetiskem“ ke třiceti letům samostatné měny. Přes noc, v mrazu. Podobně jako třeba s třídenním oknem na korunovační klenoty, kdy se lidský had táhl až na Malostranskou, však platí, že stát mohl lidem takový zážitek klidně odpustit.
Když chcete, aby vaše zboží získalo punc exkluzivity a vyrostlo na ceně, jednoduše ho na trh dodáte záměrně méně. Této praxe zhusta využívají třeba producenti diamantů či šampaňského. Módní značka Burberry dokonce před několika lety neváhala spálit své neprodané kousky za desítky milionů dolarů, aby zvýšila exkluzivitu svého zboží.
Soukromé firmy na volném trhu, řeknete si – a máte pravdu. O něco rozporuplnější se tato marketingová praxe stává ve chvíli, kdy se k ní uchyluje erár. A i když máme zatím stále začátek roku, stát už stihl vytvořit několik mnohahodinových, mnohakilometrových front. Zcela zbytečně.
