VERSUS | Spolek Milion chvilek pro demokracii se nachází v kritickém čase. Iniciativa, která dokázala pozoruhodně spojit odpor části společnosti proti premiéru Andreji Babišovi a prezidentu Miloši Zemanovi, viditelně ztratila dech. Protestní vzedmutí, které vyvrcholilo letní čtvrtmilionovou demonstrací na Letné, je pryč a podpora internetové výzvy stagnuje. Tzv. Chvilkaři upínají síly k 16. listopadu, na který chystají velkou akci. Ale co přijde pak? V netradičním formátu nabízíme dva pohledy – Bohumila Pečinky z časopisu Reflex, který je naším spolupracovníkem, a komentátora INFO.CZ Petra Holce.
Pečinka: Řekli Chvilkaři poslední slovo?
V posledních týdnech se v určitých kruzích stalo dobrým zvykem ukazovat na Milion chvilek pro demokracii prstem a dodávat: vidíte, vidíte, jak dopadli, my to říkali! Je to ten druh moudrosti, jako že když prší, bude mokro. Ano, a co?
Chvilkaři jsou fenomén nenormální společenské situace v Česku v letech 2017-19. Zatímco zemanovsko-babišovský politický svět má své dva nezaměnitelné reprezentanty, ta druhá, městská a spíše liberální část společnosti nemá nikoho, kdo by jí dal sjednocující impuls a vizi. Někoho, koho by brala jako svého přirozeného mluvčího.
V takových okamžicích mají i demonstrace organizované studenty potenciál přerůst ve velké společenské protesty. Toho jsme ostatně byli svědky před třiceti lety, kdy se vysokoškoláci na pár týdnů stali mluvčími nespokojené části národa. Samozřejmě, že brzký konec takových hnutí je zakódován už v jejich počátku, ale proč ne? Protesty nikdo nemá na doživotí a jejich účelem je především navodit jinou společenskou atmosféru a otevřít určité otázky.
Někdy si člověk, po vzoru McMurphyho z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, musí říct: aspoň jsem to zkusil. A to je v éře, kdy se většina lidí vyčerpává boji na sociálních sítích a hejtováním svých domnělých odpůrců, docela výkon.
