Tohle je deník člověka, který se po pětapadesátce rozhodl procestovat s batohem na zádech svět. V Česku byl špičkovým manažerem, ale už toho měl dost. Všechno zavřel a prodal. Doma zamkl a vyrazil s batohem a 20 kilo na zádech, bez termínů a bez cíle. Čtěte postřehy a zážitky z jeho cesty kolem světa. Thajsko dominuje i dnešnímu třetímu dílu našeho seriálu, tentokrát jsme na Koh Samui.
Dostat se z Krabi na Koh Samui je celkem jednoduché. Stačí si najít včas správný terminál (většinou je jich ve městech několik), správný minibus, koupit včas lístky a je to. Opět se osvědčilo dojít si osobně na místo několik dní předem a zařídit si vše potřebné v předstihu. Nasedáme do minibusu a zjišťujeme, že postupy oblíbené leteckými společnostmi a neoblíbené zákazníky, tzv. overbooking – prodej víc lístků, než je počet míst – dorazily i do místních dopravních společností. Sedadel pro cestující je v minibuse 13. Skutečný počet cestujících je 16.
V malém prostoru začínám chápat původní význam slova „zavazadla“. Jestli něco v minibuse dělají, tak zavazí (archaičtější výraz pro překáží), asi by nebylo od věci je pojmenovávat „překážedla“. Lidé sedí na lidech i na zavazadlech několik málo centimetrů od sebe.
Ironické je, že když pak muži jdou při přestávce během šestihodinové jízdy na toaletu, jsou pisoáry poctivě přelepené upozorněním vyžadující odstup kvůli covidu.
Ženské pisoáry jsem nekontroloval a nejsem si jistý, jestli je už v rámci pohlavně progresivních ideologií začali v Thajsku instalovat.
V minibuse cestuje i kočka. Jako jediná má k dispozici soukromý infotainment. Její majitelka jí pouští na mobilu videa z nejmenované sociální sítě a kočka vypadá, že každou chvíli dostane epileptický záchvat.
Koh Samui je první místo na cestě Thajskem, které se nenachází v Andamanském moři, ale v Thajském zálivu. Laicky a zcela subjektivně mi připadá Andamanské moře o něco málo čistší než Thajský záliv, ale mohu se mýlit. Na Koh Samui máme opět štěstí na ubytování – až s odstupem času zjišťuji, že značné.
Dorazili jsme po setmění. Jídlo tu nepodávají, takže se dcera paní majitelky nabídla, že nás sveze nejdřív do obchodu asi dva kilometry daleko, abychom si koupili vodu a nějaké jídlo, a pak na místní trh, dalších šest kilometrů na opačnou stranu. Na obou místech na nás počkala a pak nás k našemu překvapení odvezla zpátky k bungalovu.
Teď jedna zajímavost, kterou je dobré vědět:obecně je doporučované kupovat pitnou vodu. Množství plastů, které tím vzniká, je sice nepředstavitelné, ale Thajsko patří mezi tu naprostou většinu států, kde se pití vody z veřejných vodovodů nedoporučuje. Zejména ne pro lidi ze zemí, kde je voda z veřejných vodovodů velmi kvalitní a pitná – tedy z Česka. Států, kde se dá podle dostupných zdrojů bez obav pít kvalitní voda z veřejných vodovodů, je celkem asi 40.
