KOMENTÁŘ MIROSLAVA LÉBLA | Opět se vrací téma zrušení superhrubé mzdy, kterým premiér Andrej Babiš ve svých představách konečně skoncuje se zlotřilou Topolánkovou reformou. Její „zlotřilost“ spočívala ve skutečném snížení daní všem a přiblížení se průhlednému a spravedlivému daňovému systému. Něco takového dnešní vláda samozřejmě nepotřebuje.
Doposud vláda ve svém programovém prohlášení počítala se zdaněním hrubé mzdy 19 procenty, které naštěstí skončilo na tom, že by se statisícům daňových poplatníků zvedly daně o třetinu, neboť pro ně hrubá i superhrubá mzda jedno jest. Například u pronajímatelů by to vládě tolik nevadilo, vzhledem k tomu, že z nich dělá vcelku úspěšně nové třídní nepřátele, ale dotklo by se to i všech dohodářů a přivýdělků, což už by zasáhlo i voličské jádro obou koaličních stran. Je ale příjemné zjištění, že ministerstvo financí má ještě občas nějaké zábrany ve zvyšování daní z příjmu, či v nezaplevelení daňového řádu další speciální sazbou pro dotčené skupiny.
Babiš stále omílá Topolánkovu reformu přinášející superhrubou mzdu jako megapodvod. Jenže na tehdejší reformě vydělali všichni. Byla nastavena nakonec tak, aby nikomu čistý příjem nepoklesl. Nejvíce na ní díky zrušení nespravedlivých, až 32procentních, sazeb vydělali nejen ti s vyšší mzdou, ale díky prudkému zvýšení slevy na dani i ti s nižšími příjmy, kterým daň z příjmu až úplně odpadla.
